středa 4. listopadu 2015

Hotýlek | Jen malý človíček ve víru dějin…

Hotýlek je v pořadí druhou knihou české autorky Aleny Mornštajnové (absolventky Ostravské univerzity!) a stejně jako její první kniha - Slepá mapa - vypráví příběh rodiny na pozadí přelomových událostí 20. století. 




Příběh začíná velmi nezvykle, smrtí hlavní postavy, Václava Mánese, malého človíčka ve víru dějin. Teprve poté autorka vypráví celý jeho životní příběh od narození za druhé světové války, přes ne zrovna veselé dospívání bez otce, který byl zastřelen, a dospělost v éře komunismu až po okamžik jeho smrti. A jak už to tak bývá, lidský osud je propletený se spoustou dalších, proto se na stránkách knihy setkáme s mnoha dalšími postavami. Většinu jsou to docela obyčejní lidé, se svými starostmi, radostmi, touhami a láskami a chybami. A všichni mají něco společného s malým hotýlkem za městem, který patří Václavovu dědečkovi Leopoldovi…

Je to vlastně generační román, plný drobných i větších životních dramat. Zajímavé, jak se autorce podařilo "vměstnat" téměř celé století a životní osudy bezmála dvou desítek postav na pouhých tři sta stran. A překvapivě to funguje, i když jsem občas měla pocit, že něco by si zasloužilo přece jen více pozornosti, že u něčeho by se autorka mohla trochu pozastavit a říct k tomu více. Přesto mi její úsporný styl sedl, což mě samotnou překvapilo, protože většinou spíše upřednostňuji květnatější popisy, ale Alena Mornštajnová mě přesvědčila, že mnoho věcí jde říci několika málo slovy.

Co mě poněkud zklamalo, byla samotná postava Václava Mánese. Mám totiž pocit, že autorce jdou o něco lépe ženské postavy než ty mužské. Václavův charakter nebyl nijak zvlášť propracovaný, nebyl znát žádný zásadnější vývoj a čtenáři ani nemají přílišnou šanci nahlédnout do jeho myšlení. Což je celkem škoda, vzhledem k tomu, že se jedná o ústřední postavu. Mnohem zajímavější jsou v tomto románu ženy. Ty jsou velmi rozmanité a daleko propracovanější. 

Co se mi naopak velice líbilo, byly názvy kapitol. Může to znít poněkud zvláštně, ale je to pravda. Na těch si totiž autorka dala velmi záležet. Využila k tomu totiž báseň Jaroslava Seiferta Píseň o rodné zemi a to tak šikovně, že verše, které využívá jako názvy kapitol, skutečně vystihují jejich obsah. To mi přišlo skutečně nápadité a zajímavé. Takový malý, zdánlivě nedůležitý detail, který ale knihu pozvedá o kus výš.



Hotýlek pro mě byl takovým milým, poklidným a poněkud melancholickým čtením. Autorka si mě dokázala svým vyprávěním získat a osudy těch několika lidí na pozadí naší nedávné historie mě velice zaujaly. Její prvotinu jsem zatím nečetla, ale je mi jasné, že to musím brzy napravit, už jen z toho důvodu, že Slepá mapa je vyprávěna z pohledu žen a tak jsem zvědavá, zda se má domněnka o tom, že ženské postavy umí lépe, potvrdí. 

Hotýlek - Alena Mornštajnová, vydalo nakladatelství Host v roce 2015, e-knihu můžete zakoupit na stránkách KHNIHCENTRUM.cz 

3 komentářů:

Jan Švancara řekl(a)...

Ten obsah mě skutečně zaujal.

Eliška - Věnováno knihám řekl(a)...

To vypadá moc pěkně, je pravda, že lidem narozeným během II. sv. války připravil život hned několik převratů o 180°, proto si myslím, že kniha z tohoto období může být zajímavá, je tam hodně o čem psát. Líbí se mi ten nápad s básní, to je fakt originální a hezký :)

Anonymní řekl(a)...

Ano, absolventka Ostravské univerzity :-). V červnu jsem měla v Ostravě čtení a poslala jsem pozvánku i na svoji "alma mater", ale nevím, jestli mezi zúčastněnými někdo z univerzity byl, protože červnový termín není pro studenty zrovna nejvhodnější.
Jinak musím Báro připustit, že s těmi postavami jste uhodila hřebíček na hlavičku. Alena Mornštajnová

Okomentovat

Moc děkuji za každý komentář!