úterý 20. října 2015

Skleněný trůn | Přeceňovaný fenomén…

Série Throne of Glass od Sarah J. Mass je - především v zahraničí - bezesporu velkým fenoménem. Není proto divu, že většina příznivců young adult fantasy napjatě očekávala datum českého vydání a ihned poté vzala knihkupectví takřka útokem. I já jsme se na knihu těšila, protože čtenáři ji většinou vychvalovali do nebes, nedalo mi to a také jsem se pustila do čtení. A tak si tady dnes můžete přečíst recenzi na Skleněný trůn. Bohužel nepříliš nadšenou…


Hlavní hrdinkou celé série je Celaena Sardothien, nejnebezpečnější, nejkrutější, nejlepší a nejdokonalejší nájemná vražedkyně v Eriley (tedy na celém kontinentě). Bohužel ji jednoho dne chytili a tak skončila v dolech Endovieru, z nichž se ještě nikdy nikdo nedostal a průměrný člověk tam nepřežije rok (či ještě méně). Ona však přežila (nutno podotknout, že je náctiletá), avšak po několika neúspěšných pokusech o útěk jí je jasné, že to určitě není trvalý stav. Otázkou už není pokud, ale za jak dlouho zemře. Jenže to by nebyl pořádný příběh, aby se v něm neobjevil princ na bílém koni. Doslova. Nebo spíše téměř doslova, netuším, jestli jeho kůň byl zrovna bílý. Každopádně, do Endovieru přijel samotný korunní princ, s nabídkou pro Calaenu. Pokud se zúčastní klání, které si vymyslel jeho otec král, jako jeho bojovnice a zvítězí, může se stát královou bojovnicí. A po čtyřech letech služby pro něj bude volná. A to je samozřejmě nabídka, která se neodmítá a tak Celaena putuje s princem do Zlomuvalu, kde stojí velkolepý palác ze skla, v němž sídlí samotný král, aby se zúčastnila královského klání, v němž proti ní stane 24 soupeřů, které musí porazit a získat si tak svobodu. Samozřejmě to nebude tak jednoduché, zamotají se do toho nějaké ty temné síly, magie, dávná královna a také city. Máme tady přece mladého, neodolatelného prince, ale na druhé straně nesmíme zapomenout na poněkud tajemného, uzavřeného velitele stráží. Koho si asi tak naše vražedkyně vybere…?


Je fajn, když si autor/ka před samotným sepsáním svého díla sedne a řekne si: Hmm, co udělám s tou hlavní postavou? Bude to třeba vražedkyně. Horší pak ale je, když se svého rozhodnutí během psaní nedrží a její postava jaksi zapomíná, co je vlastně zač. Přesně takový pocit jsem totiž měla během čtení Skleněného trůnu. Celaenu jsem ji totiž vůbec nevěřila. Ani trošičku. Tohle že má být nelítostná nájemná vražedkyně? Nevím, jestli si toho autorka byla vědoma, ale nájemný vrah vraždí pro peníze. Musí se podle toho chovat, jeho charakter tomu musí být přizpůsobený. A pardon, ale Celaena nebyla vražedkyní o nic víc, než já papežem.

Vysvětlím: Její myšlenkové pochody, její chování a vystupování si úplně protiřečilo s tím, čím měla být. Tedy nejobávanější osobou celé země. Opravdu nevěřím tomu, že takto by se chovala nájemná vražedkyně. Ta by měla být chladná, nelítostná, vypočítavá, ledově odměřená. A to Celaena nebyla ani zdaleka. Ale pak zničehonic dokáže v souboji porazit dospělého muže během několika vteřin. Myslela jsem, že má být vrah, ne nadčlověk…

Takže tady máme první velké mínus knihy - hlavní postava. A nejde o to, že by mi byla nesympatická, ale o to, že její autorka ji jednoduše nezvládla napsat.

Co se dalších charakterů týče, není to o moc lepší. Působí hrozně šablonovitě, není na nich nic originálního, nic zajímavého. Máme tady dva zástupce mužského pohlaví, do nichž se naše milá "vražedkyně" zamiluje. První je okouzlující lamač dívčích srdcí, druhý trochu nabručený samotářský Pan tajemný. Typické, dobře víme, jak to nakonec dopadne, že?
Jediná postava, která mě alespoň trochu zaujala, byla princezna Nehemia, ale její charakter byl bohužel pouze povrchně načrtnuta.


Vlastně celá kniha na mě působila hrozně prvoplánově, nepromyšleně, naivně. Měla jsem pocit, jako bych pročítala povídky na blogu nějaké náctileté fanynky fantasy. Ale na knihu to podle mého prostě nestačí. Má to potenciál, jen kdyby si s tím autorka více vyhrála. Takhle jsem z toho měla pocit, že nic pořádně nefunguje - magie, svět ani postavy v něm. Autor musí mít svůj imaginární svět dokonale v malíčku, ale to jako by Sarah J. Maasová neměla. Náznak sem, náznak tam, ale to jednoduše nestačí, ani pokud se jedná o první díl série.

Vadilo mi taky to, že ono slavné klání bylo jaksi v pozadí a do popředí vystupoval spíše vztah Celaeny s jejími ctiteli. Ale chápu, že to nemohu knize tak docela vyčítat, přece jen spadá do kategorie young adult literatury. 

Co víc dodat? Skleněný trůn mě nijak zvlášť neoslnil. Teď, po přečtení mé recenze máte možná pocit, že ta kniha byla prostě příšerná a že na ni není vůbec nic dobrého, ale to taky není tak úplně pravda. Vše, co jsem vytkla výše, sice platí, ale přesto byla kniha takovým poměrně příjemným oddechovým čtením, u kterého nemusel člověk vůbec přemýšlet. A i když mi na ni mnoho věcí vadilo, užívala jsem si během jejího čtení jakýsi příjemný nostalgický pocit, protože mi opravdu silně připomínala ty teenagerovské fantasy povídky, které jsem jednu dobu sama psávala a nadšeně četla. Takže ve výsledku vlastně nejsem úplně zklamaná, protože jsem toho od knihy příliš neočekávala a toho, co jsem čekala, se mi i dostalo. Rozhodně to není fantasy typu Píseň ledu a ohně či Kronika Královraha, to vůbec ne. Ale v rámci young adult to nakonec není zase tak špatné…

Skleněný trůn - Sarah J. Maasová, z originálu "Throne of Glass" přeložila Ivana Svobodová, vydalo nakladatelství CooBoo v roce 2015.

10 komentářů:

madlenka řekl(a)...

Konečně čtu taky míň nadšený názor z téhle knížky! Popravdě mě nijak zvlášť neláká, ale přece jen okolo ní byl takový hype, že se po ní podívám. Tak jsem zvědavá, jestli to bude jedna z těch knih, které se líní skoro všem, ale mně ne. :)

Trinity Estridge řekl(a)...

Skvělá recenze! :) Ještě než vyšla, přemýšlela jsem, jestli jí mám přečíst, ale odradila mě právě hlavní postava, tedy spíš to, že měla být nejlepší vražedkyně (ještě k tomu ve svých nácti, jak píšeš), protože je to jedna z věcí, která mě u YA štve a hrozně to zavání Mary Sue. Jsem ráda, že jsem narazila na někoho, kdo konečně knihu nevychvaluje a kdo má (zatím mám ten pocit) dost podobný vkus jako já. ;)

Aires´s world of books řekl(a)...

Výborná recenze :) Od Skleněného trůnu mě neodradila :) Pořád jsem strašně zvědavá, čím si takhle knížka vysloužila svoji superpověst :)

Adriena Hovězáková řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Adriena Hovězáková řekl(a)...

Super, ztotožňuji se s tebou:). Ale já to v recenzi bohužel nedokázala tak výstižně vyjádřit. Nejvíc mě štvalo, jak se hlavní hrdince změnil charakter z vražedkyně na princezničku, a ten trapný milostný trojúhelník. Ale je to prostě YA a lidem se to líbí..Taková "braková fantasy pro mladé". Ale je to čtivé, milé a přece jen chci vědět, co bude dál:). Jinak, mě se hodně líbila Královna Tearlingu, je to takové podobné (v určitých prvcích) ale myslm, že o kousek lepší. Teď netrpělivě čekám na Red Queen, tak doufám, že to bude něco lepšího:). A Jméno větru mám na seznamu, to mi doporučuje snad každý, i když anotace mě moc nezaujala..:D

Bára "Ettelëa" Kuzniková řekl(a)...

Určitě vyzkoušej a udělej si názor sama ;) Třeba se ti zrovna líbit bude…

Bára "Ettelëa" Kuzniková řekl(a)...

Děkuji za pochvalu! Těší mě, že máme podobný názor a vkus :)

Bára "Ettelëa" Kuzniková řekl(a)...

Díky. A jsem ráda, že jsem neodradila, to není tak úplně mým cílem. Jen si knihu přečti a udělej svůj názor ;)

Bára "Ettelëa" Kuzniková řekl(a)...

To jsem ráda. Přesně jak říkáš, to mě taky strašně štvalo, ta její změna. A hlavně to, jak na jednu stranu pořád tvrdila, že miluje šaty a obdivně se prohlížela v zrcadle a o pár stránek dál nadávala, jak šaty nesnáší a že by nejraději nosila kalhoty. Prostě schizofrenní postava :D

Anonymní řekl(a)...

Není to jen fantasy kniha o dobrodružství a magii a čáry máry. Člověk musí rozumět té postavě a pokud jí nerozumíš - nemůže se Ti líbit. Je třeba si uvědomit, že hlavní hrdince je pouhých 18 let a i přesto, že byla vychovávaná k tomu, aby z ní byl nejlepší zabiják, pořád je to jenom holka... Já v 18letech byla stejně "schizofrenní" :-) Byla jsem vychovávaná svou silně nezávislou matkou k tomu, abych všechno zvládla sama a nikoho k životu nepotřebovala, což mělo za důsledek, že jsem měla, jak se říká, ostré lokty, ale zároveň jsem chtěla někoho, kdo ty ostré lokty bude mít za mě. Právě naopak, za toto rozpracování má za mě autorka velké plus, komu naopak nevěřím je Chaol. V prvních dvou dílech mě silně rozčiloval tou svou slepou oddaností králi. Doufám, že v dalších dílech se to změní.


Jo a ještě připomínka - pokud otevřeš knihu s "young adult" titulkem, je jasné, že tam budou "problémy" mladých dospělých - což povětšinou bývá druhé pohlaví :-)

Okomentovat

Moc děkuji za každý komentář!