neděle 28. června 2015

Vivaldianno 2015 - Město zrcadel

Život barokního génia Antonia Vivaldiho byl velice pohnutý, mnohdy těžký a štěstí či radosti se v něm našlo jen málo. Jeho hudba však žije stále, je velkolepá a úžasná. Přesně tak ji představuje i Vivaldianno, projekt z dílny Jaroslava Svěceného a Michala Dvořáka. A mrazivě líčí i samotný život benátského skladatele, se všemi jeho strastmi, způsobem, který bere dech. Snad za to všechno mohlo ono tajemné zrcadlo v černém rámu, které Vivaldi dostal jako dítě a nikdy se ho nedokázal zbavit…
Jen hudba vyplní ticho… když mlčí Bůh…



Koncert nové generace, světová instrumentální elita, projekce a animace, moderní tanec i mluvené slovo ve službách trochu mrazivého příběhu o nadějích a ztrátách barokního génia Antonia Vivaldiho…

(- oficiální text)

Vivaldiho hudbu poslouchám často a velice ráda. Přiznám se však, že o projektu Vivaldianno jsem nevěděla, dokud jsem na něj kdesi neobjevila reklamu. Tedy na letošní ročník 2015, který nese název Město zrcadel. Zpočátku jsem sice byla poněkud skeptická, nemyslela jsem si, že by se mi to mohlo líbit. Přece jen nemám příliš v lásce nejrůznější modernizace, ať už divadla nebo právě hudby. Jak jsem ráda, že jsem si nakonec přece jenom koupila lístek a 6.6. vyrazila do Ostravy do haly Gong, kde se koncert odehrál.

Autory tohoto úspěšného projektu jsou houslista Jaroslav Svěcený a skladatel Michal Dvořák, podílí se na něm však daleko více lidí a umělců nejrůznějšího zaměření. Nejedná se totiž o pouhý hudební koncert, i když hudba je samozřejmě základem. Je však doplněna neuvěřitelnou, dech beroucí animací, která vás zavede do úzkých benátských uliček i na proslulý karneval, hýřící zářivými barvami. Ale to ještě stále není všechno. Vše propojuje ucelený příběh Vivaldiho života, od jeho dětství, přes bouřlivé dospívání, duchovní kariéru, léta naplněná hudbou a úspěchy, až po tragický konec v osamění.

A proč právě Město zrcadel? Název má vystihovat právě Benátky, město plné skla a zrcadel, ale je v tom něco víc. Příběh vypráví, že když se Antonio narodil, byl příliš slabý a předpokládalo se, že se ani nedožije rána. V tu chvíli se objevil záhadný starý prodavač zrcadel, který nabídl Antoniovu otci zrcadlo v černém rámu se slibem, že dítěti zachrání život. A skutečně se tak i stalo. Antonio přežil, dospěl a stal se hudebním skladatelem. A to tajemné zrcadlo ho celým jeho životem provázelo, nikdy se nerozbilo, ani neztratilo, pořád mu bylo nablízku. Na konci svého života si Antonio stýská, myslí si, že svůj život promarnil. V tu chvíli se opět objevuje onen záhadný starý prodavač zrcadel, aby mu ukázal pravdu. Prozradil Vivaldimu, že díky tomu zrcadlu, které získal jako malý a kvůli kterému se tolik natrápil, dokázal stvořit něco, co přežije jeho smrt a dokáže ohromovat lidi po celá další desetiletí i staletí. A pak se tento záhadný starý muž obrací přímo na diváky a pokládá znepokojující otázku: Kdyby vám někdo nabídl zrcadlo, přijali byste ho?


V tu chvíli mi přeběhl mráz po zádech. Ale musím to upřesnit - v tu chvíli mi už po několikáté přeběhl mráz po zádech. Ani nevím, jak mám vyjádřit slovy to, co jsem během tohoto úžasného a dokonalého vystoupení prožívala. Spojením dokonalé klasické hudby (a to nejen té od Vivaldiho, ale například i Mozartovy), mluveného slova, prostřednictvím kterého jsme prožívali skladatelův život, nádherné animace, které vše dokreslovaly a v neposlední řadě také tance, vznikl ucelený a velmi intenzivní zážitek. Hudba byla zmodernizována velmi citlivě, doplněna novými, rockovými prvky, které dokázaly zvýraznit právě ty správné části skladeb tak, aby člověku naskočila husí kůže. V kombinaci s příběhem vyvolávala v člověku tolik emocí! Hned někdy na začátku mi ukápla první slza a ty se pak hrnuly jedna za druhou v průběhu celého programu. Dojetí a vlastně celá škála nejrůznějších emocí vyvrcholili v závěru, právě během oné promluvy prodavače zrcadel, která s sebou nesla tak mrazivé poselství. Autorům se podařilo převyprávět skutečně silný životní příběh jednoho hudebního génia, který v člověku vyvolává mnoho otázek, mnoho myšlenek a nutí k zamyšlení…

Kdyby vám bylo nabídnuto zrcadlo, přijali byste ho?

Ale abych se ještě trochu pozastavila spíše nad tou "technickou" stránkou celého multimediálního projektu… Kromě samotných autorů zde vystoupili mnozí další hudebníci a interpreti a největší peckou byli dozajista zahraniční hosté - violoncellistka Tina Guo z USA a houslista Li Chuan Yun z Číny. Ten bohužel v Ostravě kvůli zdravotním potížím vystupovat nemohl, ale jeho role se úspěšně chopila Julie Svěcená, dcera Jaroslava Svěceného. Autorem úchvatných animací je Japonec Kosuke Sugimoto a libreta pak Tomáš Belko. Choreografii má na svědomí Quaša. Co se mluveného slova týče, můžete slyšet hlas Vilmy Cibulkové, Jiřího Dvořáka, Moniky Timkové, Petra Olivy, Petra Štěpánka a dalších.

Tak ráda bych vám přesně popsala svůj nezapomenutelný zážitek, všechny ty emoce, sílu té hudby, ale to bohužel není možné. Doufám, že jsem vás alespoň trochu přesvědčila, že se jedná o opravdu výjimečný projekt, který si zaslouží svou pozornost.


Více informací, včetně rozpisu koncertů naleznete na oficiálních stránkách: vivaldianno.cz

0 komentářů:

Okomentovat

Moc děkuji za každý komentář!