úterý 5. května 2015

Hvězdný prach | Příběh, který stvořila sama Fantazie

Byla jednou jedna malá, zastrčená vesnička jménem Zeď v Anglii. Své jméno dostala podle mohutné kamenné Zdi, která ji odděluje od tajemné Elfie, země plné magie, podivných tvorů a především nebezpečí. Proto je třeba obyvatele Zdi chránit, nikdo nesmí do Elfie vkročit. Kromě dnů, kdy se jednou za devět let koná zvláštní trh, na němž se mnohdy přihodí zvláštní věci…



K Hvězdnému prachu od Neila Gaimana jsem se dostala až teď, po několika dlouhých letech, co se na něj v mé knihovně jen prášilo. Četbu téhle knížky jsem tak dlouho odkládala jenom proto, že se mi příliš nelíbí její filmové zpracování a měla jsem strach, že ani kniha mě nezaujme. Více jsem se ale mýlit vážně nemohla. Čekalo mě opravdu velmi příjemné překvapení.

Hlavním hrdinou příběhu je mladý Tristran Thorn, který se beznadějně zamiloval do půvabné Viktorie Foresterové. Ta jeho city však neopětuje, z čehož je Tristran velice nešťastný. Ale nevzdává se. Když jednou v noci spatří spadnout hvězdu, přísahá Viktorii že ji najde a přinese ji jí jako dárek. Ta mu za to slíbí, že pokud to dokáže, provdá se za něj. A tak tedy začíná Tristranovo velké putování Elfií plné dobrodružství za spadlou hvězdnou. Není však jediný, kdo se za ní žene. Spadeno na ni mají i tři zlé čarodějky, které touží získat zpět své mládí, které jim může navrátit pouze srdce hvězdy. A do třetice po hvězdě pátrají také synové zemřelého krále Stormholdu, neboť je klíčem k získání královské moci.


Byla jsem opravdu velmi příjemně překvapená, jak hodně kniha předčila mé očekávání. Bála jsem se, že bude hodně podobná filmu, který podle ní byl natočen a nepředpokládala jsem, že by se ten mohl od své předlohy tak výrazně odklonit. Ale je to tak. Film je docela jiný a nepříliš povedený. Ani zdaleka nevystihuje tu jedinečnou, magickou atmosféru, kterou má kniha. Stylem, jakým byla napsaná mi lehce připomínala Tolkienovy pohádky, především tedy Kováře z Velké Lesné. Mám ráda takový ten typický tolkienovský styl fantasy, který je výrazně postavený především na atmosféře a kouzlu příběhu a přesně to jsem ve Hvězdném prachu našla. Děj si tak poklidně plynul a já jsem si moc ráda představovala, že sama žiju ve Zdi, ve viktoriánské éře a na louce za vesničkou se začíná rozkládat kouzelná Elfie, která mě láká a vybízí, abych se taky vydala na své vlastní velké dobrodružství. Tak přesně tak na mě Hvězdný prach působil.

Tristran sevřel svíčku a vyrazil na cestu. její záře osvětlovala svět: každý strom a keř, každičké stéblo trávy. Jeden krok a stál u jezera - světlo se jasně třpytilo v jeho vodě. Další krok a byl v horách, mezi osamělými útesy, v nichž se světlo odráželo v očích bytostí z horských sněhů, dalším krokem byl v oblacích.  (str. 105)

Je možné, že to snad působí jako pohádka, něco, co budete své drobotině číst před spaním. Tak to bych ovšem nedoporučovala. Ano, opravdu to může působit jako příběh pro děti, jenomže pak občas přijde okamžik, který vás zcela vyvede z omylu. Největší šok jsem zažila ve chvíli, kdy se Neil Gaiman rozhodl poměrně krutým způsobem zabít jednorožce. Ten byl vždy symbolem krásy, čistoty a nevinnosti a zabít takového tvora (navíc podobným způsobem) je opravdu hodně krutý čin, který by mohl nejedno dítko docela vyděsit.

Obešla kočár a otevřela dveře. Zevnitř vypadla hlava jednorožce, kterému v prázdném očním důlku dosud trčela černá obsidiánová dýka. (str. 175)

Ale není to jediný moment, který dokazuje to, že se jedná opravdu o fantasy pro dospělé. I když snad pro takové "dospělé" v uvozovkách, pro věčné snílky, kteří netouží nikdy zcela dospět.

A tak se stalo, že jsem objevila Neila Gaimana, spisovatele od něhož jsem zatím nic jiného nečetla, ale v brzké době to hodlám změnit, protože jeho styl mi více než sedl, okouzlil mě a zamilovala jsem si ho. Jediné, co mě mrzí je to, že jsem Hvězdný prach tak dlouho odkládala, teď mám chuť číst ho znovu a pak snad ještě jednou a ještě. Jsem ráda, že se filmová podoba od knížky tak liší. Film je až přehnaně akční a závěr má docela odlišný. Knížka je daleko kouzelnější a klidnější a závěr nádherně poetický. 


Šli směrem ke Zdi. Za nimi svítila světla trhu, lucerny, svíčky a bludičky a vílí třpyt, jako kouzelná noční obloha snesená na zem. Před nimi, přes louku, na druhé straně mezery ve zdi, byla vesnice Zeď. V jejích oknech svítily olejové lampy a svíčky. (str. 237)

Pokud jste na tom stejně, jako jsem byla já, nebojte se a přečtěte si to. Třeba budete překvapeni a okouzleni stejně jako já. Doufám v to a věřím tomu.


Četli jste Hvězdný prach? Máte rádi Neila Gaimana? Kteoru knihu od něj byste mi případně doporučili?

4 komentářů:

Lucy Lillianne řekl(a)...

Knížka mi moc nesedla. Tak nějak si mě nedokázala získat. Což je škoda, protože takové filmové zpracování se mi moc líbilo. Bylo temné, ale i legrační... :-)

eM. řekl(a)...

Hvězdný prach je jedna z mých nejoblíbenějších fantasy. Musím říct, že mám ráda i film, i když je jiný, ale hrozně se mi na něm líbí ta pohádková atmosféra. A na knize zase to, že až tak pohádková není...hlavně ten konec mě dostal.
Jinak od Gaimana bych doporučila snad všechno, teď mě napadá třeba Nikdykde, což je urban-fantasy, která se odehrává v Londýně. :)

Evie Maitland řekl(a)...

Pro mě je to také odkládaná kniha, ale tvoje recenze mě motivuje :)

Silwiniel řekl(a)...

Nevěděla jsem, že Hvězdný prach je od Neila Gaimana! Já od něj četla a viděla Neverwhere (Nikdykde) a to se mi opravdu moc líbilo a doporučuju. Je to takový temnější fantasy, psala jsem o tom na blogu recenzi. Filmové zpracování Hvězdného prachu se mi taky nijak moc nelíbilo, byla jsem z toho spíš zklamaná. Proto jsem nikdy po knize nesáhla. Ale po tvé recenzi mám hned chuť si knihu přečíst, když píšeš, že se tolik liší od filmu. Jsem ráda, že jsme si tuhle recenzi přečetla :)

Okomentovat

Moc děkuji za každý komentář!