čtvrtek 2. dubna 2015

Ztracená manželka | Hrůzný i půvabný příběh z války

Příběhy, odehrávající se za druhé světové války příliš často nečtu. Zkrátka mi to nedělá moc dobře. Ale tentokrát jsem se rozhodla udělat výjimku. Popravdě ani nevím, co mě k tomu vedlo, ale knížka Ztracená manželka mě něčím zaujala a tak se stalo, že jsem si ji odnesla domů. Ale nečekala jsem, že ji v tak brzké době taky přečtu, to nemívám ve zvyku. Ale opět jsem udělala výjimku a knížku si přečetla. A mám chuť si ji přečíst znova a pak možná ještě jednou…



Druhá světová válka změnila mnoho životních osudů, přetrhala mnohá pouta, rozdělila spousty lidí. Lenka a Josef patří k těm rozděleným lidem a přetrhaným poutům, válka zničila jejich iluze, převrátila jejich životy naruby a vzala jim jejich vzájemnou lásku. Jako mnoha jiným…
Josef a Lenka. Lenka a Josef. Zamilují se do sebe a zažívají nádherné chvíle plné naděje a romantických večerních procházek, k nimž pražské uličky přímo vybízejí. Jenomže pak přijde ten nešťastný, hrozný rok 1939, kdy se náhle všechno změní. Je jasné, že válka je na spadnutí, začíná se měnit přístup k Židům. A obě rodiny - jak Lenčina, tak Josefova - jsou židovské. Je načase uprchnout, dokud to jde. Josefově rodině se podaří sehnat víza do Ameriky, kam utíkají spousty dalších židů. Žel nemohou totéž zajistit pro rodinu Lenky, jen pro ni samotnou, díky tomu, že se za Josefa provdala. Ale Lenka se nakonec rozhodne zůstat se svou rodinou v Československu a Josef je nucený ji opustit. Vzájemně si slíbí, že se v Americe později setkají, ale rozhodně v té chvíli ani ve snu netušili, že se tam sice skutečně opět shledají, ale že mezitím uběhne bezmála 70 let… 70 let, během nichž Lenka zažije pobyt v Terezínu, jeden z posledních transportů do Osvětimi, hrůzy koncentračního tábora a později osvobození a začátek nového života v Americe…

…Podle legendy je golem uložený na půdě Staronové synagogy. Tam čeká, až zase někdo doplní chybějící písmeno, aby se golem mohl pomstít všem, kdo ubližují Židům.
Dosud vidím, jak na mě má dvanáctiletá sestra hledí očima dítěte, které stále věří v kouzla.
"Takže se golem probudí a ochrání nás?" ujišťovala se…
(str. 74)
Nebojte se, nevyzradila jsem toho příliš. To, že oba hrůzy války přežijí a opět se shledají, po téměř 70 letech v Americe na svatbě svých vnoučat se dozvíte hned na prvních stránkách knihy, která je z části vyprávěna retrospektivně, z části z pohledu Lenky a z části zase z Josefova pohledu. Podobných příběhů tragické lásky během války byly napsány už spousty. Jsou si mnohdy velmi podobné a ani Ztracená manželka není žádnou výjimkou - nejprve mladá, naivní a krásná láska, poté začátek války, zpřetrhání pout, postupně umírající naděje, koncentráky, ztráta všech iluzí, smrt a umírání a nakonec alespoň z části šťastné shledání. Jistě, není to příliš originální. Co tedy dělá z této knihy něco výjimečného? Něco, co by vám jednoduše nemělo uniknout? 

Je to především autorčin styl psaní, který dělá z této knihy něco výjimečného, zajímavého a svým způsobem originálního. Autorka má skutečně úžasný dar vyprávění, dokáže nádherně popisovat pocity i okolí. První část příběhu, odehrávající se v prvorepublikové Praze, je tak půvabná a "živá", že jsem se do ní dokázala naplno ponořit a užívat si tehdejší atmosféru tak intenzivně, jako bych tam skutečně byla. Někdy jsem měla pocit, že příběh ani není napsán slovy, ale spíš malován tahy štětce.

"Bohužel" i další část, v níž se děj přesouvá do Terezína, je popsán skutečně živě, jen ten půvab, krása a lesk předválečné éry se kamsi definitivně vytratili. Naskakovala mi husí kůže hrůzou a musela jsem nevěřícně kroutit hlavou. Kde se vzalo tolik nenávisti? Tolik zla?
Nicméně, i hrůzné zážitky z Terezína dokázala autorka vylíčit tak nějak lehce, pohledem umělkyně Lenky, která se snažila vidět krásu i na tak příšerném místě, jako byl Terezín. A je až s podivem, kolik umění, a s jakým nadšením, se tam provozovalo!


Nemůžu si zde odpustit drobné srovnání s jinou knihou, s Měděným jezdcem, protože ten spadá do stejného žánru. Oba příběhy jsou si vlastně v mnohém podobné, proto věřím, že pokud se vám líbil Měděný jezdec, Ztracenou manželku si rovněž oblíbíte. Ne, vlastně si myslím, že si ji přímo zamilujete, protože tahle kniha, je podle mě mnohem mnohem lepší než celý Měděný jezdec, který se mi mimochodem vůbec nelíbil. Teď už mám aspoň jistotu, že to nebylo výběrem, pro mě nevhodného, žánru. Ne, Měděný jezdec je zkrátka špatný, je špatně napsaný a především je místy příšerně hloupý. Tahle kniha mi to potvrdila, protože ona je jeho pravým opakem. Je napsána velmi citlivě, působí daleko reálněji a především je mnohem lépe zvládnutá "řemeslně". Myslím, že bestsellerem by měla být spíše tato, téměř neznámá, poměrně útlá knížka od Alyson Richmanové než nepříliš povedený příběh Taťány a Alexandra, který je tak populární a všemi milovaný.

Ale zpět ke Ztracené manželce. Z nějakého důvodu, je pro mě těžké psát na tuto knihu recenzi. Snad právě proto, jak silně na mě zapůsobila. Ono se to od podobných knížek sice tak nějak očekává, že člověka zasáhnou, dojmou a podobně a snad proto je také obvykle nevyhledávám. Ale Ztracená manželka mě jednoduše okouzlila. Ano, dojala mě, místy je skutečně krutá a strašlivá, ale zároveň skrývá i umělecký půvab, který jí vdechla autorka prostřednictvím malířky Lenky. Tahle kniha má zkrátka především silnou atmosféru. Líčí válku z pohledu umělecké duše, to je na ní jedinečné. Ráda bych vám tady detailně popsala, co jsem během čtení pociťovala a jak jsem Lenčin a Josefův příběh silně prožívala, ale ono asi bude stejně nejlepší, když si ji přečtete sami. Jen si ještě dovolím drobnou poznámku nakonec - Ztracená manželka je inspirována skutečnými příběhy skutečných lidí, o nichž se můžete něco málo dočíst v závěru knížky, v autorčině poznámce. Myslím, že to dodává příběhu ještě větší sílu.


Už končím, vidím, že jsem se rozepsala až příliš. Jen mi dovolte ještě úplně poslední poznámku na závěr. Tuto knížku právě teď seženete v Levných knihách za neuvěřitelně nízkou cenu, což na jednu stranu nedokážu pochopit - jak se tak skvělá kniha ocitla právě tam? - a na druhou stranu jsem za to ráda, protože bych na ni možná jinak ani nenarazila. Tak když náhodou půjdete kolem, zkuste se po ní podívat. Věřím, že vás nezklame.



5 komentářů:

Jan Švancara řekl(a)...

Vím, že v levných knihách se dají sehnat i velice hodnotné knížky, jen je třeba o nich vědět. Podle obálky bych já osobně po knížce nesáhl, ale po přečtení recenze ano. Díky.

Marika řekl(a)...

Kniha vypadá zajímavě, určitě si ju přečtu :) ale nemyslím si, že by Měděný jezdec byl nějaký propadák ;)

Bára "Ettelëa" Kuzniková řekl(a)...

To chápu, Měděného jezdce prostě všichni milují, to jen já upřímně nechápu proč. A za svým názorem si stojím, prostě si myslím, že to není taková bomba, jak většina tvrdí :)

Lucky řekl(a)...

Moc hezká recenze, navnadila jsi mě, abych si jí přečetla. Já válku jako takovou nemám ráda a pokud jsem někdy četla něco válečného, tak to bylo jako povinná literatura (Remarque, Petr a Lucie). Ale tohle mě hodně láká, i když se bojím že mi z toho bude strašně úzko. A další potíž je v tom, že v celé Praze mají tuhle knížku jen na jedné pobočce Levných knih, ani z eshopu to nejde objednat. Tak si pro ní příští týden asi zajedu. Jinak souhlasím s tím ,že se v Levných knihách dají najít i zajímavé knihy, až někdy zůstává rozum stát, ž se to prodává takhle pod cenou. Proto chodím do Levných knih pravidelně, aby mi takhle něco neuteklo :) Co jsem četla na blogu Čteme oba, tak se tam dá teď sehnat i Dcera sněhu, což je úplně jiný žánr než tahle kniha, ale prý taky stojí za přečtení :)

A cup of Lucy řekl(a)...

Vypadá to skvěle a určitě si ji koupím. Mám ráda téma 2. světová válka. :)

Okomentovat

Moc děkuji za každý komentář!