pátek 6. února 2015

Jak jsem (ne)přežila zkouškové…


A je to za mnou. Dnes konečně skončilo mé první zkouškové období a vlastně taky můj první semestr. A díkybohu mě čeká i semestr druhý, protože zkouškové jsem nakonec přece jen přežila. Ale byla to síla, to vám tedy povím.

Pro jistotu, kdyby náhodou ještě někdo nevěděl, co studuji, tak je to dvouobor historie - latinský jazyk a kultura. Jsou to skvělé obory a vážně mě baví, i když by někdo mohl říct, že latina je v dnešní době hodně nepraktická… a měl by pravdu. Ale je to prostě krásný jazyk a umět něco takové mi připadá vážně skvělé, tak co. To však nic nemění na tom, že je to pekelně těžký jazyk, vlastně jeden z nejtěžších vůbec a já se s tím docela potýkám, ale hodlám se s tím prát dál. No, ale teď už k tomu zkouškovému…

Pamatuji si, jak jsem těsně po vánocích mluvila o zkouškovém s mamkou a s neskutečnou sebejistotou jsem prohlašovala, že si myslím, že to všichni prostě zveličují, že to přece nemůže být tak těžké. A ta sebejistota mi vydržela přibližně do půlky ledna, kdy přišla první zkouška, která mi ukázala, že to s tím zveličováním přece jen nebude tak úplně pravda. Ale pěkně popořádku.


První zkouška mě čekala 14. ledna a já jsem to brala celkem v klidu. Mělo to být s úvodu do studia historie a to mi nepřipadalo jako nějak těžký předmět. Prostě takové obkecávání všeho možného - co je to věda, jestli a proč je historie vědou, co jsou to historické prameny, různí historikové, atd. atd. Zkrátka to měla být brnkačka. Haha. V den zkoušky jsem byla nakonec pěkně vynervovaná, i když jsem pořád měla pocit, že to umím vcelku slušně. Ten pocit mě pak poměrně rychle opustil, když jsem čekala před třídou a čekal a čekala a sledovala své spolužáky, jak odcházejí, buďto s úsměvem na rtech nebo spíše se sklopenýma očima. A pak jsem - pozdě odpoledne - přišla na řadu i já. Nejdříve všechno vypadalo perfektně. Dal mi tři otázky a všechny jsem byla schopná odpovědět. Až pak, když řekl, že mi dá poslední, to šlo do kopru. Zeptal se mě totiž na něco, o čem jsem absolutně neměla páru. A tak se ukázalo, že jsem asi vynechala nějakou přednášku. Tak mi řekl, ať si to přijdu zopakovat. A bylo to. Moje první zkouška za mnou a neúspěšně. To byl docela šok. Já jsem si totiž byla dost jistá, že to udělám a ani mě nenapadlo, že půjdu domů s tím, že to nemám. Až doma mi pak došlo, na co se to vlastně ptal a že jsem to mohla docela dobře vysvětlit, ale to jsme si tam v tom stresu neuvědomila…

Takže zkouškové pro mě nezačalo zrovna šťastně a moje sebevědomí se propadlo hodně hluboko, někam úplně pod zem. Další zkouška byla přede mnou 20. ledna. Pro změnu z dějin antiky. Učila jsme se jako blázen, cpala si do hlavy všechna ta data a jména a ve výsledku to stejně bylo prakticky k ničemu. Ona ta zkouška byla v pohodě, akorát jsem popletla, co jsem mohla. Ale na druhou stranu jsme si s panem docentem hezky popovídali a já odešla s dvojkou. A to je dobrý výsledek, ne? Tak jsem konečně úspěšně udělala první zkoušku.


Jenomže pak mě čekalo něco šíleného. Zkouška z dějin pravěku, což je zkouška, ze které mají všichni hrůzu. Vyletí na ní vždycky nejvíce lidí, protože na to máme pana archeologa, který vyžaduje šílené podrobnosti. Jaké, tím vás snad ani nebudu obtěžovat. Každopádně jsem tam šla s tím, že to neudělám a půjdu na opravu. Která se jen tak mimochodem neměla odehrávat u nás na škole, ale v Olomouci, takže bych si navíc udělala takový "pěkný" výlet. Ten výlet nakonec ale přece jen nebyl třeba… Překvapilo mě, že pan doktor nakonec nebyl tak hrozný, jak ho všichni vykreslovali. Těžké to bylo, ne že ne, ale ne tak drastické, jak jsem čekala. V ten pátek jsem tu zkoušku sice nedala, ale pan doktor nám (zkoušel nás totiž po třech) nabídl, že pokud se to přes víkend doučíme, můžeme přijít znovu v pondělí a pokud to zvládneme, bude to počítat stále jako první pokus. A uznejte, to je hodně velkorysá nabídka. Takže tradá, celý víkend jsem ležela ve skriptech a učila se nejrůznější kultury a tvary jejich nádob a keramiky, druhy šperků a nástrojů (nesnáším sekeromlaty), druhy pohřebního ritu a další podobně skvělé věci. A v pondělí jsem šla znovu a to i přesto, že nám řekl, že nás sice vyzkouší, ale jen pokud to stihne a že se klidně může stát, že se na nás už řada nedostane. I přesto jsem to ale riskla a rozhodně se to vyplatilo, protože nás, co jsme šli podruhé, vzal hned jako první. Tentokrát to sice bylo mnohem horší než poprvé (to je tak, když si najednou vzpomene na nějaký hrob a chce po vás, abyste mu přesně popsali jeho obsah…), ale nakonec nám to, všem třem, dal. Sice za tři, ale hlavní pro mě je, že jsem nemusela do Olomouce.

Když jsem ten den přišla domů, úplně jsme se složila. Dostala jsem horečku, rozbolela mě hlava a to jsem hned následující den měla test s latinské morfologie. Ale už jsem počítala s tím, že ho nezvládnu, když jsem se o víkendu místo latiny učila pravěk. 

V úterý mi bylo ještě hůř, horečka mě neopustila, takže jsem se tak tak na ten test doplazila. Z deseti cvičení jsem napsala dvě a pak jsem ten šílený test odevzdala nedovyplněný. Hurá. Pak jsem půl dne ještě strávila v knihovně a snažila se vypracovat jeden úkol, týkající se latinských slovníků. Doma jsem pak padla téměř mrtvá do postele.

Už ani nejsem schopná říct, kdy jsem měla další zkoušku. A jó, devětadvacátého. Úvod do studia latiny. Něco jako obdoba úvodu do historie - co je to latina, římská literatura, slovníky a encyklopedie atd. Ale tentokrát už jsem byla úplně v klidu. Nebo aspoň skoro úplně, v porovnání se zkouškou z pravěku. Tehdy jsem asi trochu hysterčila (u mě doma by vám asi řekli že jsem hysterčila fakt hodně). Díkybohu byl ten úvod do latiny fakt v pohodě, úplně bez problémů, takové milé povídání. Uf.

Za normálních okolností bych si toho 29. mohla říct, že je to za mnou. Ale bohužel, čekala mě oprava toho úvodu do historie a pak taky ta latinská morfologie. Ale teď už to můžu zkrátit. Úvod dopadl dobře, dostala jsem dvojku a s morfologií jsem se prala dneska. Byla to síla, hodně náročné. Především překlady vět z češtiny do latiny, ale ani ty z latiny do češtiny nebyly úplně lehké. Ale máme skvělé vyučující, kteří nás úžasně podporují (aby ne, když je nás na latině jenom pět). Takže jsem to zvládla a konečně, konečně si můžu zase na chvíli oddechnout. Mám svých těžce získaných 44 kreditů (čímž jsem si vlastně splnila minimum kreditů na celý rok) a jsem spokojená. Fakt jsem ráda, že jsem si toho v tom prvním semestru dala tolik (12 předmětů), i když mě od toho všichni zrazovali, ale aspoň jsem se nemusela ještě navíc stresovat tím, jestli vůbec získám těch povinných 20 kreditů, aby mě pustili do dalšího semestru. Já jsem totiž měla skoro 30 ještě před zkouškovým.

Takže co mi to první zkouškové vlastně dalo? Hlavně to, že latinu se prostě MUSÍM učit průběžně, že to nejde zvládnout za víkend. A taky to, že není třeba dělat katastrofu z toho, když se zkouška nepovede napoprvé. A že bych asi měla začít relaxovat, protože jsem z toho byla fakt neskutečně ve stresu. Tak moc, že jsem měla pocit, že to prostě nemůžu zvládnout a že mi každou chvilku praskne hlava. Ale zvládla jsem to :)




V pondělí sice začíná semestr nový (a já jsem doufala, že se mi to podaří tak, abych měla nějakou tu pauzu), ale nevadí. Těším se na něj a jsem zvědavá, jaká bude ta latinská četba (čeká nás čtení Caesara). Ale tento víkend si hodlám maximálně užít. Zítra jedu na "knižní" sraz do ValMezu a neděli hodlám strávit válením se v posteli, pitím čaje a čtením, čtením, čtením (a možná se kouknu na nějaký díl Harryho Pottera). 

A co vy? Měli jste taky zkouškové? Pokud ano, jak jste ho přežili vy?

6 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Gratuluju!!! A jo, úvod do studia historie byla nejhorší zkouška. Aspoň pro mě. Pravěk byl šílený, ale naštěstí se mi tenkrát povedlo se Olomouci vyhnout :D Obdivuju tě, že sis dala hned první semestr tolik předmětů! Každopádně držím ti palce, ať se daří i v dalším semestru :) - Katy

Myanmar řekl(a)...

Gratuluju k úspěšně zvládnutým zkouškám! Latinu jsem se kdysi zkoušela učit (chodila jsem na soukromé hodiny), ale vzdala jsem to- a možná to byla škoda :) Jinak já mám za sebou zkouškové třetí, tentokrát ozvláštněné tím, že jsem dělala zkoušky na dvou školách současně. Ale dalo se to a navíc se mi povedlo mít třítýdenní prázdniny, takže si rozhodně na nic nestěžuji :)

Užij si víkend i sraz, rozhodně si to zasloužíš! Je skvělé, že sis vybrala obor, který Tě baví, snad Ti to vydrží i do dalšího studia :)

Edona Mccartney řekl(a)...

Začátky latiny mám pořád vryté. :-D Nezapomenu na první skloňování. Femia, Feminae... :-) Jinak určitě příště nevynechej žádné podrobnosti o svém studiu, chci jít na podobný obor, tak by mě právě ty podrobnosti zajímaly. :-)

Date tree řekl(a)...

Tak gratuluji ke zdárnému zvládnutí! :) já se teď potýkám s maturitou. Vím, je až za 3 měsíce, ale ono to zas takové AŽ pro mě není :/ určitě zkouškové je mnohem horší a kor latina - obdivuji každého, kdo si na tento jazyk troufá, ale pro mě je to teď takový křest ohněm :/

Scribbler řekl(a)...

Také si vždycky říkám, že se musím učit průběžně, ale doháním to na poslední chvíli. Jsem zatím jen na gymplu a ten stres před uzavíráním klasifikace fakt nesnáším...

rebeka řekl(a)...

Pre mňa bolo prvé skúškové ešte horší zážitok - nespravila som jednu skúšku ani na tretí pokus, takže som ho musela prenášať na budúci rok a vážne som rozmýšľala nad tým, že školu nechám, pretože som si myslela, že prenášať budem ešte jeden predmet, ale našťastie som ho zázrakom (doslova zázrakom) spravila. V živote na to nezabudnem. Našťastie ma priateľ podporil, lebo mi veril a vlastne som na tej škole dnes iba vďaka nemu. A toto posledné skúškové bol ďalší otrasný zážitok, lebo som jednu skúšku robila na posledný pokus a keby som ju nebola urobila, musela by som ísť do medziročníka a stratila jeden rok. A to by som ochotná v žiadnom prípade nebola. Našťastie som ju spravila.

Aby som to zhrnula, ja sa rada učím a v očiach veľa ľudí som bifľa, ale vysoká škola mi dala jednu obrovskú facku a stále mi ju dáva a pripomína mi, že preto, aby som tam mohla byť aj naďalej musím stále niečo robiť. Študovať na vysokej škole, aspoň na mojom odbore (prekladateľstvo 2 jazykov) je adrenalínový zážitok, pretože nikdy nevieš kedy ťa vyhodia. A tento mesiac by som si mala podať prihlášku na magisterský stupeň, ale nemám ani njamenšiu chuť to prežívať dalšie 2 roky. Takže ti prajem veľa trpezlivosti a veľa šťastia!

Okomentovat

Moc děkuji za každý komentář!