sobota 10. ledna 2015

"Zprávy nebo srdcervoucí doják?"

Upozornění. Tenhle článek se trošku hodně vymyká obsahu tohoto blogu a vyjadřuje mou nutkavou potřebu vyjádřit svůj (snad poněkud kontroverzní) názor na současné dění. A možná bude takových článku v budoucnosti víc…

Ráda relaxuju u televize. A nejraději u těch co nejhloupějších pořadů, protože mě prostě baví smát se hlouposti lidí, takže se vcelku pravidelně dívám třeba na Prostřeno! na Primě. To mě vždycky zaručeně pobaví a já si dopřeju svou hodinku nechápavé kroucení hlavou a celkem pravidelných záchvatů smíchu. Ale včera jsem náhodou udělala menší výjimku a televizi jsem nechala zapnutou i po skončení tohoto úžasného a zábavného pořadu. A víte, co následovalo? Ještě úžasnější a ještě zábavnější pořad… v podobě televizních zpráv.

Na televizní noviny/kraviny se od jisté doby raději vůbec nedívám. Ale ten den jsem si řekla, že můžu přece jen udělat výjimku a kouknout, co se to v tom světě vlastně děje. Bylo to v den masakru v Paříži, kdy skupina muslimů vystřílela redakci jednoho satiristického plátku. A když jsem slyšela, že zprávy se budou věnovat především tomu, nechala jsem je jet a byla zvědavá, co se dozvím. A to jsem asi neměla dělat…


Začalo to dramatickým proslovem hlasatelů a hned poté následoval záběr na deštivou Paříž a do toho spustila smuteční píseň s ještě dramatičtějším hlasem reportéra. Pak přišly rádoby umělecké záběry na plačící lidi, na hořící svíčky a pomníček, to vše stále podkreslené tou tklivou melodií. "Super", řekla jsem si v tu chvíli. "Já myslela, že to jsou zprávy a on je to nějaký hodně velký doják." 
Co mě ale už definitivně zvedlo ze židle, byla následná reportáž popisující snad všechny teroristické útoky v České republice, a to i přesto, že mnohé neviděly Islám ani z dálky. V tu chvíli jsem fakt skončila v křeči. Smíchu, pochopitelně, protože to k ničemu jinému prostě není.

Opravdu by takto měly vypadat seriózní zprávy, které nás mají informovat o dění ve světě? Já si to tedy nemyslím. Od zpráv očekávám podstatné informace, bez citového vydírání (to si můžu pustit třeba nějaký film typu Hvězdy nám nepřály, že jo…) a zbytečných keců. Ale to bych asi chtěla hodně. To se pak ale nemůžeme divit, že ten svět vypadá tak, jak vypadá, když nám média podstrkují jenom snůšky hloupých keců. Navíc vyvolávají paniku a podněcují lidi ke kolektivní hysterii. Žádná fakta, žádné argumenty, na co by se obtěžovali. 

Pardon, ale já k tomu cítila nutkavou potřebu něco napsat. Samozřejmě, to co se ve Francii stalo je hrozné, na druhou stranu mám ale takový dojem, že to média (zase) rozmazávají do poněkud gigantických rozměrů. Přece jen se jednalo o člověka, který Islám a muslimy dlouhodobě provokoval a byl i na seznamu Al Kaidy. A s takovými výkřiky, že se jedná o útok na demokracii a svobodu slova se běžte prosím pěkně bodnout. Ať si kreslí karikatury svých politiků, ale ne cizího náboženství. Jednak ti lidé demokracii neuznávají (tudíž je jim nějaká svoboda slova celkem fuk) a jednak mi přijde opravdu pod úroveň navážet se do jiného vyznání, protože my nejsme schopni muslimy pochopit… Howgh, dopsala jsem.

5 komentářů:

Q.ee řekl(a)...

Zprávy jsou takové odjakživa, jestli jsi neviděla, najdi si na youtube reportáž"bába pod kořenem". (Nebo tak nějak). Umělecké záběry na deštivou Paříž jsou ještě dobré oproti umělecké hodnotě tohoto snímku. :-D
Asi nemá cenu se rozčilovat. My televizi nemáme, občas se kouknu na prostřeno na netu, když se nudím a zbytek tajů televizních kanálů je nám utajen. :-)

tatomymo řekl(a)...

Zvu vás všechny na mou Giveaway o voňavé ceny :-)

Jitka Kadlecova řekl(a)...

Taky si zprávy představuji jinak. Neštěstí, kdo to zavinil a řešení. Víc tam nemá co dělat. Bohužel na tom asi česká media peníze nenahrabou, tak tam dávají to příšerný melodrama okolo. Mimochodem, super konvička ;-)

Paty Patricie řekl(a)...

Mě tedy nejvíce dostávají krimi zprávy (už ani nevím, na jakém programu to běží), naši to totiž sledují, máti pak pomalu pláče nad tím, jak se svět žene do záhuby a táta chytá cholerický záchvat, že jsou lidi takové svi*ě. Když mě k nim nedávno máti přivolala v době, kdy zmizela nějaká holčička, následně se našla znásilněná, mrtvá, tak jsem si říkala, ano podívám se, co se tedy stalo. Ovšem ve chvíli, kdy se v televizi objevila matka dítěte, která se jí zřekla a nechala ji žít u babičky, jak usedavě pláče, chlápek jí rval mikrofon až do nosu a ptal se jí, jak se cítí (jak asi že?) a co by dělala, kdyby dítě ještě žilo (hmm, asi by se o ni stále nestarala a nechala dítě v rukou babičky), načež ona svědomitě pronese slova, která by ji napadla, i kdyby jí zemřel kdejaký známý, tak jsem si řekla a dost. Celý víkend se to protřepávalo ze všech stran, akorát z toho dělali horor, jak kdybychom nevěděli, že se tohle prostě děje a dějí se i větší svinstva, ale ten víkend z toho byl největší hit (co bylo dál nevím, jela jsem zpátky na privát a tam naštěstí tv nemáme). Ach jo...

Silwiniel řekl(a)...

Já se na zprávy nedívám, nějak je prostě nedokážu zkousnout. Taky mi vadí, že to nejsou věcné informace, ale strašně se vyžívají ve všem špatném a dělají z toho srdcervoucí dojáky. Co se stalo ve Francii je strašný, nesouhlasím, že by se neměly kreslit karikatury na náboženství. Lidi si fakt můžou kreslit a psát co chtějí a střílet je za to? To fakt ne. Ale zprávy to vždycky hrozně rozmazávají, zveličují a tak dále. Ztráta času na to koukat.

Okomentovat

Moc děkuji za každý komentář!