čtvrtek 29. srpna 2013

STŘÍPKY Z HISTORIE: Yorkové vs. Lancasterové aneb jak to bylo s Válkami růží


Upozornění: Nejdříve jedno drobné upozornění na začátek... Tento článek je součástí Týdne s Bílou královnou a dozvíte se v něm, co událostem v seriálu předcházelo. Zároveň je to ale i první článek do nové rubriky "Střípky z historie", kterou jsem se rozhodla zavést. Postupem času v ní najdete různé články z různých období historie. Já jsem totiž do té historie vážně blázen a psaní takových článků mě fakt baví a zároveň mi i pomáhá, protože ty různé období studuju z různých knih a zdrojů a napsáním takového článku si všechny ty poznatky a informace utřídím a ucelím. Takže proto... Články v této rubrice budou zřejmě dlouhé, tak je čtěte třeba postupně, po kouskách. Anebo je nečtěte vůbec... Určitě vás ani moc nebudou zajímat. Ale pokud se najde nějaký stejný blázen do historie, který by měl chuť diskutovat, a zajímalo by ho něco, ať se ozve, budu ráda. Ještě bych chtěla dodat, že tenhle článek mě stál hodně práce, studování a úsilí, než jsem ho dala do kupy. Rozhodně nic není odnikud zkopírováno a vycházím z více různých zdrojů, které uvedu na konci článku.  Nicméně, netvrdím, že se zde nemohou vyskytnout chyby, přece jen nejsem zatím vystudovaná historička, je to jen můj koníček a klidně se v něčem můžu zmýlit. No, tak pokud chcete, počtěte si a třeba se i něco nového dozvíte :)


Takovým menším problémem, když začnete sledovat seriál "The White Queen" může být to, že se hned nezačnete orientovat a budete se ztrácet v množství jmen a rodů. Prostě v tom může být zpočátku docela zmatek. Sice se tvůrci snaží v průběhu vše vysvětlovat, ale je to zkrátka příběh vytržený z historického kontextu a tak mohou divákům chybět potřebné souvislosti. Neříkám, že to všem vadí, je to seriál udělaný i pro lidi, které historie moc nezajímá a spíše se jim na tom líbí ta romantika, kostýmy apod. Ti, které to zajímá, si to pro změnu nejspíše vygooglí. Ale řekla jsem si, že by nemuselo být úplně od věci, kdybych tady sepsala takový malý článek o Válkách růží, o tom, kde se vůbec vzali nějací ti Yorkové a Lancasterové a proč se přeli o moc. Zkrátka jsem blázen do historie a obzvlášť do tohoto období. Tak snad se třeba dozvíte něco nového a zajímavého...




Tak úplně na začátek by bylo nejlepší vysvětlit, jak je to s těmi Yorky a Lancastery. V seriálu se o tom pořád mluví - bílá růže, červená růže... Ale co to vlastně znamená?

Obě tyto větve - Yorkové i Lancasteři jsou vlastně součástí jednoho rodu a to rodu Plantagenetů. To je kapitola sama o sobě, ono je ta jejich historie vůbec hodně zajímavá, ale já se tady zaměřín jenom na to, jak se tento jeden rod rozdělil a vznikly rody dva.




Jak můžete vidět, všechno to začíná u Eduarda III., což byl jeden z nejúspěšnějších panovníků Anglie, vládnoucí v letech 1327 - 1377. Není důležité, abych vám tady o něm psala něco víc, pro naše potřeby jen důležité vědět hlavně to, že měl spoustu potomků, jak můžete vidět v rodokmenu. Následníkem trůnu se měl stát jeho nejstarší syn Eduard, kterému se říká "Černý princ" (říkalo se mu tak pravděpodobně díky jeho štítu, který používal při turnajích). Jenomže osud to chtěl jinak a tak se stalo, že Eduard podlehl své nemoci a zemřel celý rok před svým otcem. Král Eduard III. naposledy vydechl o rok později a jeho následníkem se tak stal nedospělý Richard II. - syn Černého prince. Samozřejmě, jako dítě musel mít nutně svého regenta, který dohlížel jak na něj, tak i na celé království. Takovýmto regentem byl zvolen jeho strýc Jan z Gentu, třetí syn Eduarda III. 

Tak a tady už se pomalu dostáváme k tomu, jak se zrodila větev Lancasterů. Jan z Gentu byl totiž prvním vévodou z Lancasteru a odtud také Lancasterové odvozují svůj původ.

Richard II.
Vraťme se teď zpátky k Richardu II. a jeho regentovi. Richard samozřejmě časem - konkrétně v roce 1387 - dosáhl zletilosti a začal si pěkně vládnout sám. Bohužel to ale moc neuměl a kazil, co mohl. A to se moc nelíbilo anglické šlechtě. No jo, nechtěli krále, který je neposlouchá a dělá si sám, co uzná za vhodné, navíc, když tím škodí zemi. Poslední kapkou byl zřejmě to, že když zemřel Jan z Gentu, král si přivlastnil všechen jeho majetek. Milá šlechta si řekla "Dost!" a začala jednat. Do jejich čela se postavil syn Jana z Gentu, mladý Jindřich a společnými silami Richarda II. svrhli a na trůn se pak posadil sám Jindřich, jako Jindřich IV. A to jsme asi v letech 1399.

Jenomže ouha - co se stalo s druhorozeným synem krále Eduarda III., s Lionelem? Ten přece měl větší právo na trůn... Lionel měl pouze dceru a ta zase měla syna Rogera Mortimera. A tohohle Rogera jmenoval svým nástupcem sesazený a naštvaný Richard II. Jenomže bohužel, Roger zemřel bez dědice a všechen jeho majetek přešel na Richarda z Cambridge, vévodu z Yorku, což byl vlastně syn Edmunda z Yorku, čtvrtého syna Eduarda III., jak můžete vidět v rodokmenu. A tak jsme se konečně dobrali i ke vzniku Yorků. 

A tak tady máme konečně tyto dvě větve - Lancastery a Yorky...

Jindřich V.
Jak to pokračovalo dál? Po Jindřichu IV. nastoupil na trůn jeho syn, známý Jindřich V., který úspěšně bojoval ve stoleté válce proti Francii (známá bitva u Azincourtu).  Jenomže Richard z Yorku si uvědomil, že má vlastně taky jistý nárok na anglický trůn. A tak se v roce 1415 pokusil o svržení Jindřicha V. To se mu ale nepovedlo, Jindra byl skutečně silný a odhodlaný panovník a milého vévodu z Yorku nechal stít, jak už to tak v té době bývalo. Po něm na světě zůstal jeho mladičký syn Richard Plantagenet, třetí vévoda z Yorku. A tady už se pomalu ale jistě dostáváme k seriálu "The White Queen", protože tenhle Richard Plantagenet není nikdo jiný než otec tří bratrů z Yorku - Eduarda, George a Richarda.

To jsme se postupně dostali až do roku 1422, v tom roce totiž zemřel Jindřich V. a trůn přešel na jeho syna Jindřicha (jak originální, že?). Jenomže nový král Jindra byl pouhé miminko! A pro zemi nikdy není dobré, když na trůnu sedí dítě... Okolo mladičkého krále se rozpoutala hotová bitva o nadvládu. Nebudu vás tady zatěžovat tím, kdo všechno v ní bojoval, ale mezi nimi byli i Beaufortové, kteří také patří k potomkům Plantagenetů a svůj původ odvozují rovněž od Jana z Gentu. A to se zase dostáváme k Bílé královně, protože v ní vystupuje Margaret Beaufortová a právě díky tomuto původu tak usilovně bojuje o trůn...

Markéta z Anjou


Díky těmto rozporům na tom byla Anglie čím dál hůř a všechno tam šlo jednoduše od desíti k pěti. V té době ještě stále zuřila Stoletá válka Anglie s Francií. Do toho nebudu moc zabředávat, to je kapitola sama o sobě a akorát bych vám tím popletla hlavy... Zkrátka a dobře nakonec došlo na mírová jednání a Francouzi požadovali sňatek Jindřicha VI. s Francouzkou Markétou z Anjou. A zase něco, co známé ze seriálu...

Na sňatek se přistoupilo a to i přesto, že podmínky, které  uvedli Francouzi ve svatební smlouvě, byly pro Anglii dost špatné a ponižující. 





Jindřich IV.


Co se samotného Jindřicha VI. týče, tak to jste možná už viděli v seriálu. Nebyl to zrovna ideální panovník, jakým byl například Jindřich V. Naopak, byl spíše introvertní, o vládu se příliš nezajímal. Byl poměrně hodně pobožný a zajímal se o vzdělání. Také se s ním dalo velmi dobře manipulovat. A toho také využila jeho odhodlaná manželka Markéta z Anjou, která se okamžitě pevně chopila moci a prakticky vládla za svého uzavřeného a neschopného manžela. Nová královna ze srdce nenáviděla Richarda Plantageneta, vévodu z Yorku a obávala se ho.




Richard Plantagenet, vévoda z Yorku
Teď bych se ráda ještě pozastavila nad oním vévodou z Yorku. Jaký vlastně byl? A byl Markétin strach z něj oprávněný? Rozhodně se nejednalo o člověka přehnaně ctižádostivého, a i když měl právo na trůn, neusiloval o něj a byl naprosto věrný a oddaný králi Jindřichovi a dělal vše, aby upevnil jeho moc a chránil ho. Jediné co chtěl, byl pořádek a mír v Anglii. Milý Jindra to ale nechtěl vidět a naslouchal jen své manželce a jejím oblíbencům. To se stalo pro Richarda později osudným... Je třeba podotknout, že Richard patřil mezi mocné a bohaté muže s mnoha tituly a velkým majetkem. Markéta se však zasadila o to, aby mu král mnohé tituly a privilegia odebral.

Následující události byly složitější a byly do nich zapleteny i další významné rodiny v Anglii, které se buď přikláněly na stranu Markéty z Anjou či na stranu Yorka. Takovou dosti významnou událostí se stala definitivní porážka Anglie Francií v roce 1453. Po této porážce král upadl do podivného stavu úplné apatie, říkalo se o něm, že docela zešílel. Celé dny jen upřeně zíral do podlahy nebo se modlil. Zkrátka a dobře, úplně zapomněl, že by měl být králem a vládnout a tak moc převzali jiní. Ti ale nebyli dostatečně schopní, aby udrželi v zemi pořádek. Jediným schopným člověkem, o němž se vědělo, že by mohl udělat v zemi pořádek, byl Richard, vévoda z Yorku a tak byl královskou radou jmenován regentem a následně i protektorem celé Anglie, tudíž se prakticky stal jejím vládcem. Dokážete si snad představit, jak na to reagovala Markéta z Anjou... Ještě musím zmínit to, že královně Markétě se narodil syn Eduard, ale bylo veřejným tajemstvím, že to není syn krále Jindřicha, který v té době nebyl schopný zplodit dítě. Přesto byl maličký Eduard uznán následníkem trůnu.

Richard Neville, hrabě Warwick
Když se král konečně po dlouhém čase probral zpátky k vědomí, zrušil na naléhání své ženy všechny Yorkovy pravomoci a zbavil ho vlády. Prostě nevěděl, co je pro něj a pro Anglii dobré... Ale vévoda z Yorku byl čestný muž a v každé chvíli věrný králi. A tak se stáhl a opustil Londýn. Jenomže v tu chvíli začala Markétka z Anjou mocně intrikovat, a když se v Londýně sešel parlament, byli pozváni jen její přívrženci, tedy Lancasterové. York byl opomenut a to se mu nelíbilo. Stěžoval si králi, ale tomu to bylo docela jedno, moc totiž držela pevně v rukou královna. A to už milému Yorkovi ruply nervy, shromáždil vojsko a započal tažení proti králi. Ale stále tvrdil, že mu je věrný a oddaný a že usiluje pouze o to, aby vlivu byli zbaveni špatní rádci a aby král upevnil svou pozici na trůně. Snažil se o vyjednávání, ale to selhalo a tak se uskutečnila vůbec první bitva Válek růží u St. Albans. To bylo v roce 1455. A jak bitva dopadla? Byla velice krátká, téměř se ani za pořádnou bitvu pokládat nedá. Jen tak mimochodem, zúčastnil se jí i nejstarší syn vévody z Yorku - Eduard (budoucí král Eduard IV. - či Edvard/Edward IV., kterého známe jako hlavního hrdinu seriálu The White Queen) a Richard Neville, hrabě z Warwicku (budoucí "Králotvůrce")

Bitva skončila pro vévodu z Yorku vítězstvím a ten opět slíbil věrnost králi a doprovodil ho do Londýna. O něco později byl opět jmenován protektorem země, neboť krále postihl další záchvat šílenství a apatie. Ale York to prostě uměl a je škoda, že nebyl králem právě on, protože ve vládnutí se vyznal a umět sjednat pořádek a klid. Nicméně, pořád tady byla nevlídná a nepřátelská královna, a jakmile král procitl, York si musel zase sbalit svých pár švestek a odejít pryč. Ale to už se nelíbilo lidu Anglie, který byl s vévodou z Yorku více než spokojený a  postavil se proti svému právoplatnému králi Jindřichovi VI. A tak se definitivně vytvořily dvě znepřátelené větve - Yorkové versus Lancasterové a rozpoutaly se spory o nadvládu. Lancastery vedla královna Markéta a odehrálo se hned několik bitev. Yorkové měli většinou navrch, ale to jim nevydrželo věčně a tak byli nakonec v bitvě u Ludford Bride poraženi. Královna poté převzala úplně moc nad zemí a prohlásila Yorka za zrádce. Tím to ale neskončilo. Příznivci Yorků stále bojovali, až se jim povedlo zajmout krále Jindřicha a vévoda z Yorku se tak mohl opět vrátit do Londýna a dokonce uvažoval nad tím, že by se nechal prohlásit králem. Parlament ale rozhodl jinak, ve prospěch Lancasterů a krále Jindřicha. Nicméně, jeho syn-nesyn Eduard byl vyloučen z nástupnictví a jeho místo získal Yorkův syn Eduard. Ale něco takového Lancasterové samozřejmě nemohli akceptovat, to byla urážka a potupa. A tak zase sebrali vojsko a vytáhli na York. A zase byla řež a nakonec na to doplatili Yorkové, kteří utrpěli velkou porážku v bitvě u Wakefieldu. York byl zajat a Lancastery sťat. Jeho hlavu nabodli na kůl a vystavili u brány v Yorku. Navíc, aby Yorky zesměšnili, nasadili mu na hlavu papírovou korunu (nepřipomíná vám to něco - Hra o trůny, že by?). A tak neslavně skončil slavný Richard Plantagenet, vévoda z Yorku...

Eduard IV.
Nicméně, zůstal po něm jeho nejstarší syn Eduard, který byl z rozhodnutí parlamentu následníkem trůnu a tak o něj bojoval. V čele svého vojska se utkal s Lancastery, které vedl Jasper Tudor a porazil je. Markéta z Anjou se ale nehodlala vzdát a tak se odehrála i druhá bitva u St. Albans, Markéta osvobodila svého manžela a chtěla se vítězně vrátit do Londýna, jenže smůla. Lid jí odmítl otevřít brány hlavního města.

Místo lancasterského krále Jindřicha získal podporu ten Yorkský a tak se na trůn usadil syn Richarda Plantageneta - Eduard IV., kterého lid přirovnával k jasnému slunci a věřil, že bude daleko lepším panovníkem, než byl šílený král Jindra. A tak započala úspěšná vláda Eduarda IV., kterou známe právě ze seriálu The White Queen.

Ale o tom zase v dalším článku, ve kterém se dozvíte, kde v seriálu najdeme fakta a co jsou pouhé mýty...




4 komentářů:

Kleria Amanda řekl(a)...

Wow, super článek :)), umíš to moc dobře popsat a pak se tvoje články čtou strašně dobře :D. Já anglickou historii miluju :), ale hodně se v ní zamotávám, doufám že časem se to změní, protože to by mě fakt mrzelo :)). Doufám že v takovýhlech člancích budeš pokračovat, protože mě to od tebe strašně baví číst :)).

mayiree řekl(a)...

Skvělý článek! :) Myslela jsem si, že ho zvládnu najednou, ale musela jsem si ho přečíst po dvou částech. :D
Lancasteři a Yorkové svými válkami jen škodili. Věřím že královně z Francie byla Británie putna, ale i tak je to trochu moc.

Ettelëa řekl(a)...

Kleria Amanda, mayiree: Ani nevíte, jakou jste mi udělaly radost! Vážně, nečekala jsem, že to vůbec někdo přečte :D Moc mě vaše komentáře potěšily, děkuji! A určitě bych ráda v takových článcích pokračovala, takže se můžete už brzo těšit na nějaký další ;)

Frozie řekl(a)...

Moc pěkný článek. Přiznám se, že jsem o válce růží moc věcí nevěděla a díky seriálu jsem si o tom začala spoustu věcí vyhledávat. A rozhodně si i plánuju přečíst nějaké knížky o téhle době.
Článek se mi moc líbil, hodně mi osvětlil hlavně ty začátky, kde se vzali Yorkové a kde Lancasterové. Už se moc těším na další ;)

Okomentovat

Moc děkuji za každý komentář!