čtvrtek 28. března 2013

Jack the Ripper aneb jak se hraje divadlo



Žiju. Sama se tomu tak trošku divím, ale je to tak, žiju. Možná jste si všimli, že jsem se na týden skoro úplně odmlčela a má to jasné vysvětlení. Společně se třídou jsme totiž nacvičovali a pak i odehráli divadelní představení, které je součástí osnov waldorfské školy. Všichni třetáci si tím u nás prošli a všechny budoucí to taky čeká. Společně jako třída nacvičit divadelní představení a pak ho taky před publikem odehrát. Většina tříd si dělala sama i scénář, se kterým většinou pomáhal pan ředitel. My jsme se ale rozhodli pro jinou variantu. Minulý rok jsme se ve třídě s několika lidmi dohodli, že nacvičíme divadelní představení ve spolupráci s divadelní agenturou Domino Theater. A tak jsme si zahráli inscenaci "The Sweet Sixties", se kterou jsme vystoupili v Ostravě, Opavě, Olomouci, Brně i Praze. Byla to skvělá zkušenost, navíc i s tím, že celé představení bylo v angličtině. No a tak jsme se rozhodli, že i to třídní představení, teď ve třeťáku uděláme ve spolupráci s agenturou Domino Theater a vybrali jsme si inscenaci "Jack the Ripper", hlavně i díky tomu, že se z části jedná o muzikál a my jsme přece muzikálně nadaná třída :)



Scénáře k této hře jsme dostali už někdy na podzim, už nevím přesně kdy. Byly nám rozděleny role a já dostala roli šílené matky. Super, řekla jsem si, to nebude tak těžká role. V předešlém představení "Sweet Sixties" jsem hrála praštěnou patnáctku, co kouří a balí kluky. Ta role mi upřímně moc nesedla a tak jsem si myslela, že šílená matka bude trochu jednodušší. To jsem se zase jednou spletla...

Takže, zpátky k Jackovi... Na naučení textu jsme měli fůru času a stejně jsme se ho všichni učili až poslední dny, těsně před zkouškami. Ty přišly teď v březnu.  Začaly 21. a končily 24. 3. Byly to čtyři velmi intenzivní dny zkoušení, během kterých bylo třeba připravit a nacvičit celou inscenaci se vším všudy. Bylo to těžké a náročné, jak fyzicky, tak především psychicky. Ne vždycky všem všechno šlo a občas byla pěkně dusná atmosféra. I já jsem zjistila, že moje role není ani zdaleka tak jednoduchá, jak jsem si zpočátku myslela. Naopak, zjistila jsem, že jde vlastně o jednu z nejtěžších rolí. Musela jsem se totiž vžít do role naprosto šílené matky a to pro mě bylo dost těžké. Ale všichni jsme to nakonec zvládli. Po opravdu náročných zkouškách nás hned následující den v pondělí čekala premiéra. Všichni jsme byli unavení a neměli jsme ani jeden den volna.

Ale, stálo to za to. Premiéra sice ještě nebyla úplně podle našich představ, ale večer bylo představení určené pro rodiče a to dopadlo naprosto skvěle. Skvělá atmosféra, skvělé publikum a nás herce to hodně bavilo. V úterý jsme pak jeli do Opavy, kde jsme odehráli 3 představení. Tam to bylo strašně super, hlavně publikum, které se bavilo a dávalo to pořádně najevo. Byla tam skvělá atmosféra, a i když jsme tam pár věcí trochu pokazili, dopadlo to skvěle a od paní režisérky jsme se dočkali i pochvaly. No a ve středu jsme zase vystupovali v Ostravě. První představení bylo příšerné, sál byl poloprázdný a od diváků jsme neměli skoro žádnou odezvu. To pak herce prostě trochu rozhodí. Ale ty další dvě byly super a dopadly podle představ. Na tom třetím a posledním se byla podívat naše škola a od nich jsme měli velkou podporu a moc se jim to líbilo.


A ty povedené dny jsme pak završili společným posezením v čajovně nad šálkem dobrého čaje a s vodní dýmkou. Byly to skvělé dny a i když to všechny bylo dost náročné, tak to bylo strašně fajn a je dobré občas udělat něco společně jako třída. Zase to trochu utuží kolektiv a já myslím, že byla sranda. Zkrátka a dobře, šla bych do toho znovu. Zjistila jsem, že hrát divadlo, je super a že mě to vlastně dost baví. Nejsem sice žádná rozená herečka, ale když na sobě pracuju, myslím, že tu roli jsem schopná zahrát docela slušně. Ale důležité je hlavně to, že mě to prostě baví. A taky jsem si z toho odnesla hned několik ponaučení. Například, že je opravdu dobré hlasitě tleskat, když herci skončí, že je třeba, aby i herci měli odezvu od publika, protože být herec a hrát před publikem je těžké a když publikum nereaguje, herec se musí hodně nutit do toho, aby ze sebe dostal nějakou tu energii. Takže, až příště se školou půjdete na nějaké to představení, na které se vám moc nechce, vzpoměňte si na mě a zkuste se přemoct a herce trochu podpořit ;)

Pokud by vás zajímalo, jak to naše představení dopadlo, můžete se klidně kouknout tady na VIDEO. A nebo, pokud nás chcete vidět pěkně naživo, tak taky ještě máte příležitost a to 8.4. v Olomouci, 9.4. v Blansku a 10.4. v Brně. Už teď se těším, až zase společně budeme hrát :)

No, toliko vysvětlení k tomu, kde jsem na ten týden tak záhadně zmizela. Během těch dnů jsem neměla čas ani na čtení, takže se mi to tady trochu nakupilo a musím sebou pořádně hodit, abych stihla přečíst tu hromadu recenzáků...

2 komentářů:

janina řekl(a)...

Môžem sa spýtať na akú školu chodíš? Mne to príde ako v nejakej americkej škole, že robíte divadelné predstavenia :) úplne super to je :)

Ettelëa řekl(a)...

janina: Chodím na Střední odbornou školu Waldorfskou. Je to taková hodně zajímavá škola, ale je fakt, že jsem ráda, že tam jsem :)

http://cs.wikipedia.org/wiki/Waldorfsk%C3%A1_%C5%A1kola

Od ostatních škol se hodně liší stylem výuky a tím, na co klade důraz...

Okomentovat

Moc děkuji za každý komentář!