pátek 11. ledna 2013

Zimní dumání: A teď to zkusím já...




Trochu opožděně (no dobře, možná trochu víc opožděně) se zapojuji do Zimního dumání, které pořádá Syki. Projekt běží už od 7.12. ale přece jen raději pozdě než nikdy, takže tady jsem s prvním příspěvkem a pokusím se to všechno dohnat. Chtěla jsem se zúčastnit hned od začátku, ale nějak mi to nevyšlo...

A teď to zkusím já aneb knižní postavy, se kterými bych si ráda vyměnila místo

Tohle téma se mi líbí... Určitě každý, kdo čte nějakou knihu, uvažuje, jak by se choval sám na místě hlavní/ho hrdin(k)y. Já to dělám hodně často. Ale samozřejmě hodně záleží na tom, jak je mi daný hrdina či hrdinka sympatický a taky, v jakém světě se nachází a jaký život žije.  Pak taky záleží hodně na autorovi, jak je schopný svou postavu čtenářům přiblížit a popsat, tak, by se s ní čtenář sžil a prožíval všechny dobrodružství spolu s ní.



Takovou první hrdinkou, kterou jsem chtěla být, byla Hermiona Grangerová z Harryho Pottera. Tu sérii jsem četla už jako dítě a jednoduše jsem si ji zamilovala, což už možná ale víte. A jedna z mých nejoblíbenějších postav byla právě Hermiona a často jsem si představovala, jaké by to bylo, kdybych byla na jejím místě. Kdybych chodila do Bradavic, tak bych to učení žrala stejně jako ona a s nadšením bych chodila na všechny předměty, které bych stíhala. Občas se tohle přeneslo i do reálného světa, protože jsem měla chuť být stejná "šprtka" jako ona a tak jsem se - čas od času - začala pečlivě učit a připravovat do školy. Sice mě to zase brzo omrzelo, ale aspoň tu chvíli jsem si to vždycky užívala :D
A nejen kvůli tomu jsem chtěla být právě Hermionou. Byla mi ze všech holčičích postav v HP prostě nejsympatičtější. Byla chytrá a statečná a i když byli její rodiče mudlové a někteří jedinci se jí kvůli tomu často posmívali, ona bojovala dál a snažila se všechny přesvědčit, že je stejně dobrá (a vlastně daleko lepší) než oni. /A jéje, teď jsem dostala strašnou chuť si zase přečíst nějaký díl Harryho/.

Další dívčí postavou, kterou bych chtěla být je Katniss Everdeenová. Ta mi byla sympatická okamžitě, od prvního dílu série Hunger games. Dokázala jsem se s ní perfektně ztotožnit a vždycky jsem chápala její chování. Líbilo se mi, jak je odhodlaná a taky to, že umí skvěle střílet z luku :D To jsem chtěla vždycky umět... I když to měla mnohdy hondě těžké, tak i přesto bych chtěla být na jejím místě a zažít v aréně to, co zažila ona, i když to možná zní zvrhle. Ale já bych prostě chtěla něco takového zažít, i když vím, že kdyby tam člověk byl doopravdy, vůbec by mu to nepřipadalo vzrušující. A navíc mi byli vždycky sympatičtí hrdinové, kteří bojovali proti špatnému režimu.

Mou nejnovější oblíbenou hrdinkou se nedávno stala Lena (nebo vlastně Magdalena) ze série Delirium od Lauren Oliver. Zpočátku sice byla trošku natvrdlá, ale to se dalo pochopit, protože, když celý život žijete ve společnosti, která vám tvrdí, že láska je prostě nemoc, která se musí vyléčit, je celkem logické, že tomu budete věřit a nebudete mít důvod o tom pochybovat. Pak ale přišel na scénu Alex (mimochodem Alex!) a všechno se pro ni změnilo. Jo, jsem taky romantická dušička, a proto jsem si ten jejich vztah užívala a upřímně jsem Leně Alexe záviděla, protože on byl prostě dokonalý! /A dovolím si i jedno sentimentální - ♥/

Taky jsem nedávno přečetla knihu Princezna Alžběta, což je historický román. Alžběta byla tedy skutečnou postavou a proslavila se jako "panenská královna" a patří k nejslavnějším panovnicím Anglie. V téhle knížce, která popisovala její dětství, mi byla hrozně sympatická a úplně jsem se vžila do její role. A i když to v životě zdaleka neměla lehké, chtěla bych být na jejím místě a zažít tu dobu na vlastní kůži. Být Alžbětou by se mi líbilo...

A někdy jsem si taky představovala, že jsem úplně nová postava v nějakém příběhu, která by třeba i změnila děj. To hlavně u Pána Prstenů, když jsem byla mladší. Představovala jsem si, že jsem tajnou dcerou Aragorna a Arwen. Bavilo mě si představovat, že s Aragornem putuju Středozemí a on mě učí všechny ty hraničářské dovednosti. Už od mala jsem byla dobrodružné povahy... A taky jsem se chtěla podílet na Válce o Prsten a chtěla jsem zažít všechny ty úžasně dobrodružství a chtěla jsem dokázat, že jsem taky statečná a že umím bojovat. /No jo, to byly časy.../. Takhle jsem si to představovala i u několika dalších sérií, třeba i u Odkazu dračích jezdců. /Tam by se do mě samozřejmě zamiloval Murtagh :D/


No a pak tu byly série, ve kterých mě hlavní hrdinky tak neskutečně štvaly, že jsem nadávala, že kdybych byla na jejich místě, zachovala bych se daleko lépe. To se tak trochu stalo třeba u Divergence, kde mě občas Tris opravdu přiváděla k šílenství nebo u Tygrova prokletí s Kelsey /nechápu její chování vůči Renovi/ anebo mě taky vytáčela Calla ve smečce. Já bych jim ukázala, být na jejich místě!


Zkrátka a dobře, vžít se do života nějaké postavy z knihy je strašně fajn a mě osobně to hodně bavilo a stále baví. Pokud se to čtenáři stane, znamená to vlastně, že kniha z části splnila svůj účel a že autor zvládl vytvořit postavu, která působila dost skutečně a je čtenáři nějakým způsobem sympatická (nebo je to úplně naopak, ale v tom případě to moc dobře není). Ale zase to s tím "vžívám se" nesmíme moc přehánět a neměli bychom zapomenout, že my žijeme vlastní život a ne život nějaké knižní postavy :D

0 komentářů:

Okomentovat

Moc děkuji za každý komentář!