úterý 3. dubna 2012

RECENZE: Brisingr

O Odkazu Dračích Jezdců se v poslední době začalo zase po několika letech dost mluvit. Důvodem je vydání čtvrtého a zároveň (snad) závěrečného dílu. Nicméně, já se ještě na chvíli podívám na díl předchozí. Brisingr je třetím dílem Odkazu Dračích Jezdců z pera mladého spisovatele Christophera Paoliniho a opět se v něm setkáme s Eragonem, Safirou, Aryou a dalšími známými postavami.

Název: Brisingr
Autor: Christopher Paolini
Série: Odkaz Dračích Jezdců
Díl v sérii: 3.
Počet stran: 656
Rok vydání: 2009
Nakladatelství: Fragment
Anotace: Přísahy, zkoušky oddanosti, střet mocných sil...
Bitvou na Hořících pláních boj s Královstvím zdaleka neskončil a zdá se, že v nadcházejícím střetu bude Galbatorixův Jezdec mocným protivníkem. Eragona se Safirou proto čekají další zkoušky v boji, ale v příběhu už nejde jenom o ně…
Stejně jako Eragon a Eldest, i Brisingr je plný napětí, nečekaných odhalení a zvratů, nechybí v něm ani Safiřin něžný humor.
Dlouho očekávaný 3. díl fantasy série Christophera Paoliniho je konečně tady!


Z Eragona, prostého vesnického chlapce se téměř přes noc stal slavný a mocný Dračí Jezdec a spolu se svou dračící Safirou nyní musí zachránit celou Alagäesii před krutovládcem Galbatorixem. V prvním díle jsme byli svědkem jeho přeměny, sledovali jsme, jak se spolu se svou mladou dračící učí být silnějším a nakonec jsme byli svědky epického boje mezí ním a děsivým Stínem Durzou, kterého Eragon porazil a zabil. V druhém díle s názvem Eldest jsme se pak přesunuli do Ellesméry, elfského města, kde Eragon se Safirou podstoupili další důležitý výcvik a zjistili, že nejsou tak docela sami, když poznali své učitele Jezdce Oromise a jeho chromého draka Glaedra. Nesmíme zapomenout také na další významné události, jako třeba zabití trpasličího krále Eragonovým bratrem Murtaghem. V Brisingu se situace přiostřuje, je potřeba postavit se Galbatorixovým vojskům a mimoto také splnit alespoň některé z těch mnoha přísah, které Jezdec a drak složili a čímž se také dostali do nejednoho problému.

Když jsem začala číst Eragona, bylo mi asi patnáct let, to znamená tolik, kolik bylo Paolinimu, když se pustil do psaní tohoto příběhu. Jako tak mladý a naivní člověk jsem si Odkaz zamilovala a prožívala ho stejně, jako ho nejspíše prožíval sám autor při jeho tvoření. Tak úžasný, kouzelný a napínavý příběh!
Tak to alespoň uvidí děti a je to jen dobře, protože pro ně primárně je tato dračí série určena. Věřte mi, děti si nelámou hlavu s nějakou neoriginalitou, čtení je pro ně zábava a troufám si říct, že Brisingr a vůbec celý Odkaz Dračích Jezdců ideálním zábavným čtivem je. Obsahuje vše, co mladí čtenáři vyhledávají – kouzla, fantazii, napětí, mladého hrdinu, kouzelné tvory a boj proti zlu.

Hned zpočátku musím říct, že Brisingr je moje nejméně oblíbená kniha z celé série a to i přesto, že právě v této knize se teprve měl ukázat skutečný autorův talent. Brisingr má bezmála 700 stran, ale dle mého názoru by vůbec nevadilo, kdyby jich měla tak o 500 méně. Často se mi totiž stávalo, že jsem se u čtení trochu nudila. Paolini sice omezil vleklé popisy, ale neupustil od nich úplně, navíc neustále dokola řeší poměrně nepodstatné věci a vznikají tak opravdu zdlouhavé pasáže. Zvlášť jsem měla problém s opravdu dlouhou částí, kdy se Eragon vydává za trpaslíky, aby byl svědkem zvolení nového panovníka. Co se mi naopak líbilo, byla závěrečná bitva, zvlášť z pohledu Glaedra, to bylo zajímavé. I když i ji jsem čekala poněkud epičtější.
To, že Paolini čerpá z jiných příběhů a inspiruje se zkušenějšími kolegy, jako je především Tolkien, je naprosto očividné. Je pravda, že v Brisingru je vidět snaha o odpoutání se od tohoto přílišného inspirování, ale ještě to není ono. Možná, že kdyby autor dodržel svůj původní úmysl a zůstal u trilogie, dopadlo by to lépe. Brisingr tak však působí jako poměrně zbytečný díl, mám dojem, že se v něm prakticky nic důležitého a významného neudálo, snad jen kromě odhalení Eragonova skutečného původu, nicméně, pro zkušenější čtenáře je příběh natolik předvídatelný, že už to stejně dávno tušili.

Když to shrnu – kniha slibovala víc, než jsem nakonec dostala. Čekala bych trochu větší posun v Paoliniho stylu, i když nějaký tam je, to je pravda. Chtělo by to lépe propracovat charaktery pro příběh významných postav, lépe zvládnout akční scény a přehnaně nenapodobovat Tolkienovy rozvláčné popisy, on byl mistr a mohl si to dovolit, Paolini to však příliš nezvládá. Také jsem doufala ve větší napínavost. Nicméně, Odkaz Dračích Jezdců stále patří mezi mé oblíbené série a s klidem ho mohu doporučit mladším čtenářům, kteří se čtení užijí jistě více, než ti starší, zkušenější. Třetí díl beru jako takový slabší, oddechový, ale věřím, že závěrečný díl s názvem Inheritance, který nedávno vyšel u Fragmentu, bude skvělý a konečně se dozvím, jak to všechno dopadlo. Škoda jen za ten velký časový odstup, během kterého čtenáři stihli dospět. Snad si i další generace najdou k této sérii cestičku, protože i přes mé výtky rozhodně stojí za to.

Za recenzní výtisk bych chtěla poděkovat nakl. FRAGMENT.
Anotace i obálka použity ze stránek nakladatelství.
Knihu si můžete objednat na stránkách nakl. FRAGMENT.

0 komentářů:

Okomentovat

Moc děkuji za každý komentář!