středa 16. srpna 2017

Blog je v rekonstrukci

Brzy v novém...

neděle 12. února 2017

Novinky v knihovně | Book Haul #3

úterý 20. prosince 2016

Novinky v knihovně / Book Haul 02

sobota 17. prosince 2016

Vánoční knižní tipy #1: Pro milovníky fantazie…

Jakou knížku pořídit pod stromeček někomu, kdo rád hltá fantasy příběhy? Mám pro vás ve videu pár tipů…

úterý 22. listopadu 2016

Novinky v knihovně / Book Haul 01


neděle 20. listopadu 2016

Přečteno: Dívka jménem Boy, Jeden den, Harry Potter a Prokleté dítě


sobota 29. října 2016

Jeden den | (Ne)obyčejný příběh ze života

Jeden den patří k těm knihám, jejichž přečtení jsem několik let bůhvíproč odkládala. Její čas přišel teprve nedávno, na konci léta, kdy jsem měla chuť přečíst si nějaký příběh "ze života", tak trochu romantický a vtipný, prostě něco, co by mě nakoplo v poněkud komplikovaném a složitém období. A myslela jsem si, že Jeden den bude výbornou volbou… 


čtvrtek 29. září 2016

Harry Potter a Prokleté dítě /bezprostřední dojmy, názor, spoilery, diskuze/

Včera jsem dočetla Harryho Pottera a Prokleté dítě a nutně jsem potřebovala s někým sdílet své dojmy a pocity, takže jsem natočila video. Jenom upozorňuju, že to jsou bezprostřední dojmy po dočtení a že video obsahuje spoilery.


 


pondělí 26. září 2016

Novinky v mé knihovně

Vše řečeno ve videu, ale abyste věděli, o kterých knihách bude řeč, tady máte seznam:

Uvnitř mé hlavy - Franceska Zappia
Nalehko - Clara Bensen
V tomto domě straší - John Boyne
Žádný důvod k obavám - Julian Barnes
Kočičí host - Takaši Hiraide





sobota 10. září 2016

Knižní tip: Královské intriky

Jsem tu s novým formátem videí. Budou krátká, budou stručná a budou o knihách, které dle mého stojí za doporučení. Jako první jsem si vybrala knihu české autorky Emmy Riedové - Královské intriky. Pokud vás videa neberou, nezapomeňte si přečíst recenzi a rozhovor s autorkou!



sobota 3. září 2016

Rozhovor s Emmou Riedovou | Nechtěla jsem psát jen sama pro sebe

Ahoj Emmo, děkuji za rozhovor. Pro začátek bych tě chtěla poprosit, aby ses nám trošku představila.
Pocházím z Prahy, kde také žiju a pracuju jako právnička. Mám vřelý vztah k literatuře, výtvarnému umění a historii a ráda si vymýšlím příběhy. Jeden takový jsem sepsala a vydala jako historický román pod názvem Královské intriky, druhý s názvem Pařížské rekviem právě vychází.

Chtěla ses vždycky stát spisovatelkou?
Vždycky jsem ráda vyprávěla a psala příběhy, ale donedávna mě vůbec nenapadlo je publikovat. Neměla jsem pocit, že by moje nápady byly zas tak hodnotné, aby to mělo smysl, a považovala jsem to prostě za způsob relaxace. Navíc jsem žila v představě, že vydat knihu je nesmírně náročné, takže jsem o tom vůbec neuvažovala. Během studia práv jsem na čtení ani psaní neměla vůbec čas a vznikl ve mně zvláštní přetlak a najednou jsem měla strašlivou chuť napsat něco rozsáhlejšího, oddechového, co mě bude bavit vymýšlet. A najednou jsem nechtěla psát jen sama pro sebe.

Co ráda čteš? Prozradíš nám, jaké jsou tvé nejoblíbenější knihy?
Tohle je hodně velké téma. Ráda se vracím k rozsáhlejším dílům od Dostojevského, George Elliotové nebo Steinbecka, takže kdybych měla udělat nějaký úzký výběr, budou to Bratři Karamazovi, Idiot a Middlemarch. Jenže na světě je tolik dalších skvělých knih! Nedám dopustit na českou klasiku jako Čapek, Vančura a Hrabal. Z historické prózy jsem měla vždy ráda Loukotkovou a Feuchtwangera a samozřejmě Jméno růže od Eca a Rodinu od Maria Puza. Ze současné české prózy mě zaujali Jana Šrámková, Miloš Urban, Martin Šmaus nebo Petra Hůlová. Nejlepší knihou loňska byl pro mě jednoznačně Kvítek karmínový a bílý, který mi připomněl další knihu, kterou mám velmi ráda, a to Francouzovu milenku od Johna Fowlese. Z oddechovějších věcí miluju klasické detektivky a taky špionážní romány Johanna Maria Simmela odehrávající se v troskách poválečného Německa jako třeba Všichni lidé bratry jsou.

Máš nějaký literární vzor?
V rámci žánru, kterému se zatím věnuji, bych ráda časem dosáhla podobné úrovně psychologie postav a stavby příběhu, jako tomu je právě u Maria Puza či Johanna Maria Simmela, Královské intriky ale podle mě stylem připomínají spíš Ludmilu Vaňkovou, protože v sobě mají hodně výraznou romantickou zápletku. I Pařížského rekviem, které je trochu temné a trochu detektivní, je stále hodně milostně laděné.

Co tě vedlo k napsání tvé první knihy Královské intriky?
Jak už jsem zmiňovala, byl to určitý přetlak chuti vyprávět příběh a nějakou dobu s ním intenzivně žít, ale také touha ověřit si, jestli to zvládnu. Trochu mě vyprovokovalo, že jsem díky korekturám, které dělala moje maminka, viděla, co se vydává, a měla jsem dojem, že i červenou knihovnu či historický román je možné udělat lépe a že bych to zvládla.

úterý 30. srpna 2016

Velký Gatsby | V rytmu jazzu a s chutí šampaňského

Víte, jsou knihy, okolo kterých chodíte třeba každý den. Leží vám v polici, vy o nich sice víte, tušíte, že tam prostě někde jsou a práší se na ně, ale nevšímáte si jich. Mohou uběhnout celá dlouhá léta než si najednou uvědomíte, že si je chcete přečíst a sáhnete po nich. A někdy k tomu ani nedojde. Věřím, že většina z vás má doma nějakou podobnou knihu. U mě to byl Velký Gatsby. A jsem opravdu ráda, že jeho chvíle nakonec přece jen nastala, já ji vytáhla z police na světlo a přečetla…


neděle 28. srpna 2016

Přečteno: Návrat slov, Velký Gatsby, Než jsem tě poznala

Slibované první knižní video je online. Určitě mi pak napište do komentářů, jestli jste některou z těch knih četli a co si o ní myslíte a co si myslíte o videu - jestli je třeba něco upravit, změnit, apod. Váš názor mě zajímá! 

A pro ty, co videa neradi sledují a raději četli články… Několik lidí mi psalo, že videa jsou fajn, ale že raději četli mé články. To mě strašně potěšilo! Asi jsem potřebovala něco takového slyšet, vědět, že aspoň jediný člověk ty články četl, protože mě to hrozně nakoplo. Tak moc, že jsem ten den napsala hned dva články o knihách, o kterých mluvím v tomto videu a brzy je zveřejním. Tímto bych tedy chtěla poděkovat těm, co mi dodali chuť, energii a motivaci zase psát. Ono se totiž špatně tvoří, když nemáte vůbec žádnou odezvu, ale jakmile se objeví alespoň jediný člověk, který vám dá najevo, že ho to zajímá, hned je to o něčem jiném. Jak mi řekl jeden moudrý člověk - pokud se najde jediný člověk, který vaši práci ocení, má to smysl a rozhodně v tom pokračujte. Takže já budu…

čtvrtek 25. srpna 2016

Pět let blogování o knihách, krize a nové nápady aneb co bude dál?

Je to už více jak pět let co píšu Knižní útočiště. I když v poslední době to spíše vypadá, že nepíšu. A je to pravda. Nastala u mě jakási blogerská krize, protože jsem úplně ztratila motivaci. Ale to celkově souvisí s celým mým životem, o čemž se tady rozepisovat nechci. Nicméně, snad se všechno obrací k lepšímu a spolu s tím se zase dostavuje i chuť a motivace něco dělat. Ale trochu jinak…

Mám pocit - a on to asi nebude jenom pocit - že knižní recenze už nikdo nečte. A ono se blbě pracuje s pocitem, že výsledek nikoho nezajímá a nikdo ho nečte. Takže je čas na změnu. Protože pořád ráda čtu a chtěla bych s vámi dál sdílet své názory na knížky, jenom už ne prostřednictvím klasických recenzí. Neříkám, že už je nebudu vůbec psát, třeba se k tomu časem zase vrátím, ale chci zase zkusit něco nového. Vlastně ani ne tak nového, jako spíše staro-nového. Málokdo si asi uvědomuje, že jsem byla jednou z prvních "knižních youtuberů". Natáčela jsem knižní videa někdy před pěti lety, v době, kdy to nikdo jiný (kromě občas Abyss z Knižního nekonečna) nedělal. Vydrželo mi to asi 2 roky. Pak se totiž objevila spousta nových "booktuberů" a já dostala pocit, že je nestíhám. Měli lepší techniku, lepší kamery, videa v HD kvalitě, dokonale sestříhaná. Já neměla nic z toho a na stříhání jsem byla moc líná. Já na tu techniku moc nejsem…

Jenomže, časy se mění, doba jde dopředu a všechno se zjednodušuje. Roky jsem se vyhýbala "chytrým mobilům" až jsem letos na narozeniny jeden dostala. Jeden s docela kvalitním foťákem a kamerou. A tak se zrodil nápad. Ono totiž i to stříhání se mnohem zjednodušilo, když si jednoduše stáhnete aplikaci, která to všechno rychle a snadno zvládne pomalu za vás. To pak i takový odpůrce techniky jako já dokáže ta videa upravit do nějaké aspoň trochu koukatelné podoby…

Takže konečně k věci. Prostě jsem si řekla, že bych mohla zkusit zase natáčet knižní videa. Nově a trošku jinak než před těmi několika lety. Mějte se mnou ale prosím trošku trpělivosti než si na to všechno zvyknu a naučím se s tím pracovat. První video je nahráno a vy se na něj můžete klidně podívat. Je to zatím jenom takový menší úvod, v němž vysvětluju co, jak a proč… Určitě mi dejte do komentářů vědět, co na to říkáte, co by chtělo zlepšit a podobně. A jestli pro mě máte třeba nějaké tipy nebo nápady na videa, tak budu taky ráda. Zatím, já jdu zase točit…


středa 10. srpna 2016

Královské intriky |

Emma Riedová je mladá spisovatelka, ačkoli pracuje jako advokátní koncipientka. Psaní je ale její velkou vášní, stejně jako historie, a tak se není čemu divit, že se pustila do psaní historických románů. Její prvotinou jsou Královské intriky, odehrávající se na počátku 14. století a jsou plné intrik, napětí, ale i romantiky.

Počátek 14. století je bezesporu dobře zvolenou dobou pro historický román. Vždyť je to pro naši historii poměrně zásadní období a taky dost bouřlivé. Rod Přemyslovců, vládnoucí v Českých zemích dlouhá staletí, vymřel po meči a o uvolněný trůn se okamžitě začínají hádat různí zájemci. Hlavní hrdinkou příběhu však není žádná vysoce postavená dáma, ale Markéta z Březové, neteř léčitelky. Z Markéty se ale řízením osudu nestane léčitelka, ale společnice jedné urozené dámy. U té se vzdělává, zpívá a věnuje se dalším činnostem, typickým pro dvorní dámy. Ale všechno pěkné jednou končí a Markéta musí uprchnout, aby se zachránila před manželem oné dámy. A to je teprve začátek její cesty, která ji přivede dokonce i do služeb samotného Jana Lucemburského.

Ačkoli je hlavní postavou Markéta, děj nesledujeme jejím prostřednictvím, ale prostřednictvím čtyř mužů, přičemž každý z nich má k Markétě určitý vztah. Tohle střídání pohledů bylo rozhodně zajímavým prvkem a autorka ho zvládla bravurně. Občas se může stát, že se čtenář v průběhu takového střídání pohledů ztratí, ale u této knížky jsem s tím neměl nejmenší problém. Celkově všechny charaktery byly zdařile vykreslené a uvěřitelné. Dalším plusem knihy je její čtivost, zajímavý děj, který je takovým správný mixem napětí, intrik a romantiky. Kdesi jsem narazila na srovnání s Angelikou a nezbývá mi, než souhlasit, ačkoli je třeba podotknout, že Královské intriky nejsou tak naivní jako Angelika a rozhodně lépe zvládnuté, co se historických reálií týče. Je znát, že autorka se o historii skutečně zajímá do hloubky, ostatně, má také vystudované dějiny umění.
Jediné, co možná trošičku pokulhávalo, byly dle mého dialogy, které mi občas nepřišly úplně uvěřitelné.

Královské intriky jsou bezesporu zdařilým debutem mladé autorky a s čistým svědomím je můžu doporučit všem čtenářům, kteří hledají nějaké příjemné, oddechové čtení a mají v oblibě historii. Navíc, autorka píše dál a blíží se datum vydání jejího druhého románu s názvem Pařížské rekviem, který bude rovněž historický, ale z úplně jiného období. Děj je totiž zasazený do Francie konce 19. století a mělo by se jednat o příběh plný lásky a nenávisti, ale také odvahy a odhodlání. Já nevím jak vy, ale já se rozhodně těším…

Pokud chcete vědět více o autorce a jejích knihách, navštivte její stránky: http://www.riedova.cz/

pátek 4. března 2016

Knižní trojka č. 1: Fantastický začátek roku s Geraltem, na Marsu a při řešení paranormálních záhad

Rok 2016 začal, alespoň co se knih týče, naprosto skvěle.


První dny nového roku jsem strávila s Geraltem, Ciri a Yennefer. Pravda je, že jsem doufala, že ságu o Zaklínači a Ciri zvládnu přečíst ještě v roce 2015, abych do toho nového vykročila s čistým štítem, ale nezadařilo se. Na druhou stranu jsem nový rok začala s naprosto skvělou knihou. Opravdu nechápu, jak mi takové knížky mohly ležet na polici TAK dlouho (několik let) než jsem se k nim konečně dostala. Tohle byla prostě pecka. Paní jezera jsem hltala a skoro jsem ani nedýchala napětím a to jsem prosím přibližně věděla, jak to skončí, protože jsem fanynka PC her, které se odehrávají až po knižní sáze, takže jsem měla konec celkem naspoilerovaný. Ale vůbec mi to nevadilo… Sapkowski prostě napsal fantasy ságu, která patří k základu žánru a stala se jednou z mých nejoblíbenějších. Po dočtení jsem prohlásila (a pořád na tom trvám), že Sapkowski celého slavného G.R.R. Martina strčí hravě do kapsy. Kam se na Geralta hrabe celá Píseň ledu a ohně! Kdepak, takhle se dělá fantasy. Geralt je tou nejcharismatičtější knižní postavou, se kterou jsem se kdy na stránkách knih setkala. K tomu si připočtěte výborně promyšlený  a uvěřitelný svět, skvěle napsané vedlejší postavy, vygradované napětí, dech beroucí konec a další a další superlativy a vyjde vám Zaklínač. Teď ještě sehnat mašinu, na které bych si mohla zahrát Zaklínače trojku a jsem spokojená… A že pana Sapkowského prosím, aby zase napsal něco s Geraltem, materiálu je fůra…

úterý 1. března 2016

Rok 2015 v knihách

Pozdě ale přece. I tak by se dal dnešní článek nazvat. Vybrala jsem ty nejlepší knihy, které jsem přečetla v minulém roce a překvapivě je jich docela dost…











čtvrtek 28. ledna 2016

Příšerné příběhy vánoční | Bude vám běhat mráz po zádech…

Když vyšly Příšerné příběhy vánoční, bylo mi jasné, že si je musím přečíst. Měla jsem takový dojem, že to bude čtení přesně pro mě, ačkoli je to kniha "pro čtenáře od 10 let". Co na tom, Harry Potter je přece od devíti, ne?

A měla jsem pravdu, Příšerné příběhy vánoční mi jednoduše sedly. Je to docela útlounká knížečka, ve které najdete sedm krátkých příběhů. Ty povídky mají samozřejmě něco společného, všechny se odehrávají v období vánoc a všechny jsou tak trochu strašidelné. Ale strašidelné takovým tím správným způsobem. Viktoriánsky děsivé a tajemné. Svým způsobem mi trochu připomínaly styl Neila Gaimana, který taky nikdy úplně neodhaluje zlo, které v jeho příbězích vystupuje.

Všechny povídky mají úžasnou atmosféru a jsou skvěle vypointované. Mrzí mě, že jsem autora neobjevila už dříve, protože je skvělým vypravěčem. Určitě se poohlédnu po jeho dalších Příšerných příbězích. Jediné, co bych tomu vytkla, je doporučený věk pro čtenáře. Asi bych nedala knížku číst desetiletému dítěti. Nemůžu sice říct, že by byly vyloženě hrůzostrašné, ale byly i pro mě… řekněme trochu znepokojivé. A to jsem docela otrlý člověk..

neděle 10. ledna 2016

Knihomolův týden (1. týden)

Tak nám začal nový rok a některým z nás zase i zkouškové. A tak tu sedím nad učením na úterní zkoušku z římské literatury, které mě překvapivě i docela baví, antická literatura je i docela můj šálek kávy. Ale protože prokrastinace je strašně super věc, kterou provozuji poměrně často, dostala jsem se k sepisování tohoto článku. Jak moc ráda bych tyhle články zveřejňovala každý týden, ale znáte to, nedávám si taková předsevzetí, protože to stejně nikdy nesplním (už jsem zmínila, že prokrastinaci se věnuju dost často?)

První týden nového roku (ten předchozí nepočítám, to byl ještě z části prosinec) byl pro mě hlavně ve znamení dvou hořko-sladkých konců. Včera jsem totiž dočetla poslední díl Zaklínačské ságy, Paní jezera od Andrzeje Sapkowkého a nemohla jsem se z toho vzpamatovat. Ještě teď vlastně pořádně nemůžu. Na konci jsem si hezky pobrečela a potom hodiny nechápavě kroutila hlavou, proč mi to tady na polici kruci leželo více jak tři roky! Během listopadu a prosince jsem přečetla Křest ohněm a Věž vlaštovky a doufala jsem, že Paní jezera do konce roku ještě stihnu, ale bohužel. Nicméně, byl to skvělý start, do nového roku jsem si snad nemohla vybrat lepší knihu. Pro mě je to po Pánovi Prstenů nejlepší fantasy, které taková Píseň ledu a ohně nesahá ani po kotníky. A trojice Geralt - Ciri - Yennefer jsou pro mě snad nejlepšími knižními charaktery, které u mě snad překonaly i Aragorna (no dobře, to možná úplně ne). Zkrátka a dobře, je to srdcovka, která se mi vryla hluboko, hluboko do srdce a je mi jasné, že si jednou celou sérii přečtu znova a tentokrát pěkně bezprostředně za sebou.


čtvrtek 26. listopadu 2015

Koralina | Dobrodružství nebo noční můra?

Pohádky jsou více než pravdivé: ne tím, že nám tvrdí, že existují draci, ale proto, že říkají, že draky je možné porazit. (- G. K. Chesterton)
Takto začíná tajemný příběh z pera mistra vypravěče Neila Gaimana a rozhodně ne náhodou. Tato věta totiž dokonale Koralinu vystihuje. Na jednu stranu je to vlastně taková pohádka pro děti, na druhou tak docela ne. Koralina je především docela strašidelným, temným příběhem, vyprávějícím o jednom podivném domě, v němž žijí ještě podivnější lidé a který skrývá velké nebezpečí…